blueskin | Články / Reporty | 23.02.2018
Kdyby tuzemští bookmakeři přijímali sázky na vítěze cen Vinyla, měl by před letošním vyhlašováním nejnižší kurz kolektiv Genot Centre. Loni se dvojici Ondřej Lasák a Wim Dehaen dařilo snad všechno, na co sáhli, což koncem roku ocenil i britský server The Quietus, když Genot Centre zvolil kazetovým labelem roku. Čerstvou Vinylu v kategorii Počin roku je možné číst jako další stvrzení výjimečné vize, která činnost kolektivu pohání.
Neméně důležitého aspektu ocenění se dotkl Ondřej Lasák ve své děkovné řeči. Připomněl, že Genot Centre je jen jednou z mnoha part, které se v Česku snaží provozovat nekomerční hudební aktivity, byť jde často o nevděčnou a finančně i energicky ztrátovou záležitost. Jmenovitě vyzdvihl činnost žižkovského klubu Punctum Krásovka a zmínil i improvizační akce Wakkushopu. V závěru svého proslovu vyzval přítomné k podpoře nezávislé, zdola organizované kultury.
Docela by mě zajímalo, kolik lidí si jeho slova skutečně vzalo k srdci a koupilo si třeba album vzápětí oceněné producentky Enchanted Lands. Její debutová deska Feed Goals totiž vyšla právě péčí Genot Centre. Ani u tohoto vítězství nešlo o žádné velké překvapení - nahrávka byla jedním z nejvýraznějších počinů na poli tuzemské experimentální elektroniky a svým osobitým zvukem patří k deskám, které českou kotlinu dalece přesahují.
Nominovaná byla ostatně i v kategorii Deska roku. Pětadvacetičlenná porota ale nakonec upřednostnila debutové album Půl litru země posthardcoreových Pacino. Dala tak najevo, že zajímavé počiny nemusejí vznikat jen na elektronické části hudebního spektra, nýbrž že můžou být plodem kreativního kombinování odkazu toho nejlepšího z alternativní kytarové hudby uplynulých dvou dekád.
fotogalerie z příslušného večera zde
Tato slova ostatně platí i o českobudějovické kapele Sýček, která se představila v prvním ze dvou koncertů, předcházejícím samotnému vyhlašování. Hypnotická rytmika se u tohoto ptáčka mísí s cyklickými kytarovými rify a výsledek je nesmírně okouzlující. Pravda - při chytání zpětné vazby se z reproduktorů ozývalo nepříjemné pískání, on ale ani poslech loňské desky I. není žádná procházka šumavskými hvozdy.
Sýček pochází ze stejné líhně, jako následně vystupující Kalle. Miláčky tuzemské kritiky trápil špatný zvuk na pódiu, přesto svůj set hrdinně odehráli až do konce. Jihočeská dvojice se momentálně nachází ve vrcholné formě, což ukázalo už loňské, na Vinylu rovněž nominované, album Saffron Hills. Osobně jsem byl překvapen, kolik partů mají Kalle předtočeno. Na intimní prožitek z jejich vystoupení to ale nemělo zásadní vliv.
Po vyhlášení výsledků nastoupili na pódium Midi Lidi, kteří rozdělili publikum na dvě části. Ta větší se naladila na vlnu poněkud estrádního popu a nechala se jí unášet vstříc půlnoci. Zbytku, kam jsem patřil i já, kapela poskytla ideální záminku k intelektuálním debatách o kapelách, které odmítají stárnout (zdravíme Tata Bojs). Na celkově pozitivním dojmu z celého večera ale slabší závěr nedokázal nic změnit, stejně jako mírné rozpaky z moderátorského výkonu Adély Elbel.
V porovnání s konkurenčními cenami Apollo působí Vinyla možná jako chudší příbuzná. Vyhlášení výsledků se nesnaží imitovat mainstreamové hudební ceremoniály, první a poslední slovo na nich hraje hudba a tak tomu bylo i u letošního ročníku. Co na tom, že je to bez lesku a leckdy i bez většího překvapení. Svým způsobem jde o takový každoroční kmenový rituál, kterým se stvrzuje příslušnost k nejlepšímu kmeni, jaký znám.
Ceny Vinyla 2017
21. 2. 2018 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Anna Baštýřová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.