Zdeněk Němec | Články / Reporty | 04.10.2015
Divadelní prostory, filmová hudba a temný folk. Divadlo 29 ve městě perníku nabídlo jedinou zastávku projektu Xiu Xiu plays the Music of Twin Peaks v naší kotlině. Očekávaná laskomina a příjemné překvapení v podobě kapely Julinko. „Pražská“ dvojice s italskými kořeny. Giulia a Carlo. Folk poměrně hrubého zrna, který perfektně fungoval jako intro k hlavnímu programu.
V historii krátkých filmů na pokračování patří Twin Peaks první místo – alespoň v mém žebříčku. Bude to sice už více než pět let, co jsem Lynchovo mistrovské dílo viděl, ale pořád je zaryto hluboko v mysli. Obrovský podíl na tom nepochybně mají Badalamentiho melodické linky, které jsem v podání Xiu Xiu viděl už v Katovicích. Bohužel jen úvodní část, zbylé melodie jen z dáli. Rvalo mi to srdce, takže jsem věděl: „Pokud ještě někdy-někde bude příležitost, tak jedu, a pokud ne, tak ať to aspoň vydají.“
Po návratu z Offu jsem zjistil, že kapela bude v Pardubicích, a na bandcampu jsem našel Xiu Xiu Twin Peaks Ambien, kde jsou podkladové samply pro živou prezentaci Twin Peaks. Jde převážně o zvuky pračky, ventilátory, klimatizace nebo divoká zvířata. Zní to sice šíleně, ale je to kupodivu poslouchatelná nahrávka. Rozhodně lépe stravitelná záležitost než Merzxiu.
Jamie Stewart je středobodem celého tria. Vždycky byl a vždycky bude. V případě Twin Peaks se na jeho úroveň vkradl vibrafon, který perfektně navodil mysteriózní atmosféru. Shayna Dunkelman, která nástroj ovládala, navíc dokonale bubnovala, takže mezi Stewartovými kytarovými výbuchy a jejími bicími vznikala hudební chemie nevídaných rozměrů. Kontrast energické skladby The Pink Room (nikoli z pera Badalamentiho, ale přímo od pana režiséra) a následující Sycamore Trees byl nesmírný. Uřícený Jamie, ze kterého tekly potoky potu, se naplno odevzdával prožitku. Extrémně přehnaný přednes, tak jak to umí jen on. Fungující záměr.
Minimalistické projekce nabídly jedle ve větru a stropní ventilátor. Podobně úsporně působila na pódiu Angela Seo, která převážnou většinu setu seděla za klávesami jako nezúčastněná, byla to ale právě ona, kdo ve vypjatých situacích držel kontakt s Badalamentiho předlohou. Hmatatelná soustředěnost. Třetí kolo u vozu je pro Velorex ideální počet a pro Xiu Xiu plays the Music of Twin Peaks jakbysmet.
V závěru se Shayna proměnila v náctiletou dívenku a prozradila některá tajemství deníku Laury Palmerové, což opětoval Jamie v roli Lelanda. V duchu Lynchovy představy však nereagoval klasickým otcovským přístupem, ale naprosto úchylnou interpretací písně Merzy Doats. Bělovlasý Leland Palmer by to nedokázal líp.
Oh mairzy doats and dozy doats
And little lambsy dyvy,
A kiddle-dee-dyvy too,
Wouldn't you?
oh mairzy doats and dozy doats
And little lambsy dyvy,
A kiddle-dee-dyvy too,
Wouldn't you?
„Hudba Twin Peaks je vším, po čem jako muzikanti toužíme, a zároveň vším, co jako hudební fanoušci chceme poslouchat.“ Tištěný program vysvětloval vztah Xiu Xiu ke zpracovanému soundtracku a živé provedení bylo jasným důkazem, že nešlo jen o prázdné promofráze. K dokonalosti chyběl snad jen saxofon. Na druhou stranu by se pak Xiu Xiu zbytečně přibližovali originálu a jejich autorský otisk by nebyl tak ostrý. A to by byla veliká škoda.
Xiu Xiu plays the Music of Twin Peaks (usa) + Julinko (it)
30. 9. 2015, Divadlo 29, Pardubice
foto © Zdeněk Němec
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.