PLAYER FM

Články / Reporty

Reporty

Vymítání nostalgie (podle Priessnitz)

Vymítání nostalgie (podle Priessnitz)

|

Lokální patriotismus je u Priessnitz stále aktuální. Cílem jejich pondělního vystoupení v Akropoli bylo přispět prostřednictvím Nadace Via, oslavující tímto své dvacetiny, na projekt rekonstrukce památné budovy zvané Tančírna. Malebná secesní stavba v lůně Rychlebských hor se díky němu stává atraktivním turisticko-informačním centrem, seznamujícím návštěvníky s přírodou, kulturou i historií celého regionu. Stejného, s jakým je neodvolatelně svázaná i skupina Priessnitz.

Přestože šlo o benefici, mezi krátkým informačním blokem a neformálně pojatou tombolou proběhl standardní koncert. Tedy standardní formou, excelentní podáním. Vyprodaná Akropole zobala jesenickým z rukou od začátku, ovšem počínaje skvostně vygradovanou Ženou se atmosféra zvedla o další level a mimořádně vřelá už zůstala. A bylo celkem lhostejné, jak staré písně kapela zrovna valila. Loňské novinky publikum odměňovalo stejně nadšeně a znalo stejně dokonale jako prověřené hity, což názorně podtrhávalo výjimečné kvality alba Beztíže, které zaznělo bezmála kompletní.

Zastoupení předchozích desek se úměrně k jejich stáří postupně tenčilo, samozřejmě kromě kultovní Nebel, po níž skupina sáhla, tuším, čtyřikrát. Pro mě, jako fanouška odchovaného právě touto, ještě značně „gotickou“ nahrávkou, znamenal takto promíchaný repertoár docela zásadní zjištění: I když mají písně jako Dotkni se mě nebo Divoká a chladná (v pozdější verzi přejmenovaná na Jaro) své nezpochybnitelné kouzlo a neuvadající působivost, soudný pamětník by měl připustit, že tady velkou roli hraje nostalgie. Bezprostřední společnost novějších, o poznání zralejších songů především z posledních dvou alb, ji přesvědčivě vymítá a demonstruje, jak ohromný kus cesty urazili Priessnitz na poli songwritingu za těch pětadvacet let. Že odcházejí (pokud to tak skutečně je) na vrcholu, je dnes nad slunce jasné.

I s lupou by se těžko hledala nějaká negativa. To, že Jaromíru Švejdíkovi občas vypadl text nebo že kapela nezahrála tu či onu píseň (pár těch zásadních skutečně chybělo, přesto byl setlist jeden hit za druhým), za ně považovat nelze. Naopak vyzdvihnout si zaslouží křišťálově čistý zvuk a efektní projekce, spíše náladovým než doslovným způsobem dokreslující atmosféru písniček. Kytarové kooperace dua Kružík-Oravec byly poutavé jak v melancholických tišinách, tak v mocně se vzdouvajících zvukových vlnách, významné místo si v aranžích uchovává trubka klávesisty Lukáše Morávka a Švejdíkův zpěv je naživo jistější a dravější než na deskách. To, že dával často prostor chorálům z publika, nebyla známka únavy ani projev hvězdných manýr, prostě takový dárek věrným. S jejich, tedy naším výkonem se zdál být spokojen, což v opačném směru platí několikanásobně. Je čím dál zřejmější, že v Priessnitz ztrácíme opravdu velkou kapelu. Užívejme si ji, dokud je možnost.

Info

Priessnitz
9. 10. 2017 Palác Akropolis, Praha

foto © vrbaak

Relevantní články

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Reporty

Vzpomínáme s Kauan

Vzpomínáme s Kauan

Tomáš Kaňka |
Kauan. Sál plný, po spuštění prvních tónů obeznámený, že zvukově bude dobře. Housle melodicky vedou, netonou v hlukové mase.

xp recenze

Pink - Beautiful Trauma 80% Pink - Beautiful Trauma
Marilyn Manson - Heaven Upside Down 70% Marilyn Manson - Heaven Upside Down
The Rasmus - Dark Matters 70% The Rasmus - Dark Matters
Liam Gallagher - As You Were 70% Liam Gallagher - As You Were
Imodium - Element 80% Imodium - Element
Hurts - Desire 80% Hurts - Desire
Kamasi Washington - Harmony Of Difference 90% Kamasi Washington - Harmony Of Difference
Olympic - 66 nej + 1 80% Olympic - 66 nej + 1

Akce

mfdf (do 29/10)
kino brasil (do 5/11)
blues alive (do 18/11)
bluefest (do 13/11)
struny podzimu (do 9/11)