Články / Reporty

Výřez z Lunchmeatu. Bass dropový nálety na Metropolis

Výřez z Lunchmeatu. Bass dropový nálety na Metropolis

David Vo Tien | Články / Reporty | 29.04.2014

Poslední večer 5. ročníku Lunchmeat festivalu. Devítihodinový lajnap. Hra na schovávanou a satanské tango. Strobo a tma, tanec v temnotách, dusot kopyt čtyř jezdců basspokalypsy, minimalismus, maximalismus, ambientní plochy, hiphopová razance, taneční konstrukce, beatová dekonstrukce, software, hardware, synťáky, bicí i saxík. Kávičky, panáčky, pivečka, koho co udrží na nohou, rukou, vsedě, vestoje. Ráno ale budou nakonec všichni stejně hranatý, jak expresionistická dekorace ze třicátých let.

Rok 2026, goticky rozmáchlé tvary, proletariát vs. buržoazie, vizuální a estetický strop, německý expresionismus restart, verze 2014. Monochromatická nadčasovost. Forma plus Stroon kontra Metropolis. Ideální způsob jak zaktualizovat film němé éry a dostat ho znovu do povědomí diváků, a to přímou zkušeností sledováním, konfrontací s obrazem a autorským hudebním doprovodem. Forma. Elektroakustické těleso. Jemná práce s hudbou, dobře namazaný parní stroj. Vzpoura se děje na plátně, na skupinu jde sotva vidět. Ukázněná improvizace, se zavřenýma očima jde sledovat vývoj děje podle sluchu. Na vystoupení Cinema Royal byla laťka nastavená až příliš vysoko. Bez expresionistické stylizace, 2 000 000 voltů, prostoru transformační stanice, to už prostě není „ono“. Modli se a pracuj. Vzhledem k časovému skluzu a zmatenému lajnapu by se dvouhodinová šichta hodila víc do kina, jako doprovodný program, než jako volný rozjezd před Timem Exilem, Evianem Christem a 813.

Evian Christ zavřený v kleci útočí stroboskopy, jako kdyby střílel z laserovýho gatling gunu omračujících 200 blikaček za minutu. Kobercový nálet bass dropů, hiphopový instrumentály a trapový rytmy krájené dark ambientovými vsuvkami, občas piáno jak od Deaf Center. Tísnivá, psychedelická atmosféra, za kterou může „weird stuff“, který jeho beaty ozvláštňuje, mu teď všichni radí, ať je ze svých songů vyndá. K tomuhle vykleštění doufejme nedojde. Solitér, který na sebe upozornil po tom, co anonymně nahrál pár tracků na youtube, tedy především hudbou, to snad nebude mít ani zapotřebí. Ostatně od garáže se starou verzí Cubase se dostal až na desku Yeezus Kanyeho Westa a ne nadarmo vydává u Tri Angle. A na káněho GOOD Music teda taky.

Info

Luchmeat festival 2014
25. 4. 2014, Studio Hrdinů, Praha

foto © Šimon Levitner

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace