Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 16.10.2017
Lesy, spousta vody, setkání s losem, ale jinak nikde nikdo. Před dvěma týdny jsem se vrátil z evropského severu. Ticho, hudební očista. S jednou výjimkou – u skrytých lesních jezer jsem se zaposlouchal do Tenhi, finské legendy temného folku. Ke snům ortodoxního romantika nechybělo mnoho, snad jen mlhavý rozbřesk, úryvky z Máchy po kapsách, rozevlátá mysl i šat místo prozaického oblečení na kolo. A taky to Finsko, které leží od krajiny žluté a modré pár stovek kilometrů přes Botnický záliv.
Po severské hygieně přišla uřvaná Praha s příjemnou aklimatizační vyhlídkou, koncertem rusko-ukrajinských Kauan. Těch, kteří si z první desky Tenhi vypůjčili název, poetiku i fascinaci finštinou. Na srdcovky se chodí.
Za Kauan jsem zašel do dejvické útulny Potrvá. Sál plný, před spuštěním prvních tónů hlavního chodu již rozehřátý. Politische Gespräche verboten se podělili o své postrockové představy, které se možná nesnažily držet žánrových klišé, ale proběhly jen tak mimochodem, bez houstnutí, dostatku nápaditosti, něčeho nutícího říct, že bych chtěl znova.
Kauan. Sál plný, po spuštění prvních tónů obeznámený, že zvukově bude dobře. Housle melodicky vedou, netonou v hlukové mase. I přes dominující houslovou tklivost je ale hudební základ zatěžkaně metalový, jako by letošní vzdušné Kaiho vůbec nevyšlo. Přednost dostávají vzpomínky. Nejprve na cyklické Pirut, čtyři roky starý koncept věnovaný čeljabinskému meteoritu, po krátké pauze pak vzpomínky směřují ještě dál. Ožívá skvělý písničkový debut, nostalgie, která má i dnes co říct.
Ohlížení nazpět ke Kauan patří. Nejen ve smyslu oživování starých tónů, ale i v náladách jednotlivých skladeb. Sentiment je však díky vypravěčskému umu a silným melodiím přiměřeně ospravedlněn. Pražské melancholické putování po kapelní historii tak nakonec dokázaly narušit jen drobnosti – tepy metronomu a postesk nad klavírními pasážemi z pásky. Když ale doznívala finální Orkidea, nebylo co řešit. Na Kauan v Potrvá se bude vzpomínat jedině v dobrém.
Kauan + Politische Gespräche Verboten
9. 10. 2017 Potrvá, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.