Články / Reporty

With the demons, with the dogs (Fotocrime)

With the demons, with the dogs (Fotocrime)

waghiss666 | Články / Reporty | 26.12.2017

Než ukážu vánočnímu shonu a pohodě na povel záda, než se uzavřou letošní žebříčky, než vyhasnou ohňostroje, splním si poslední rest na místě, kde vznikají přátelství, kde každé podání ruky hrdinovi nabobtná v lásku bez piedestalu. Ryan Patterson je opravdová ikona a za brýle, modrou tmu ani těžký kouř neschová ty roky formování „kultu“ pro hrstku oddaných, co se rozhodli vydat na kterýkoliv z koncertů Coliseum.

Nebyl jsem mezi nima. Nikdy.
Dneska je všechno jinak a mohli jsme to tušit dávno. Už z iniciační Sister Faith (Temporary Residence, 2013) odkapává černý inkoust a dark-wave inspirace vrcholí na poslední Anxiety’s Kiss (Deathwish Inc, 2015), než se kapela rozpadne. Estetika studené války, pohlcení kočičí duší a záliba v atmosférických hororech. A láska. Spousta lásky. Všechny lásky světa, i ta má.

„To bude asi pro náročný, co? Hmm…“
Vyměnil jsem kancl za výlet, plýtvám časem v Rekomandu a u kafe, co vaří Banán, potkávám sojovou smetánku ze scén a podhoubí, kam sotva zabloudím cíleně, natož omylem. Domlouvají se zkoušky novým kapelám, pečou se první dva releasy nového labelu, lidi na poslední chvíli skupujou dárky, co nejsou navíc, a Bourek, grafická divize Pusthteek Records, se cuká, ať na něj Ivan tlačí sebesilněji. Telefon velí vyrazit na kopec, ještě se stihnu prohrabat regálama s asfaltovím, než poslední prachy odložím na oltář s merchem.

fotogalerie z koncertu zde

Fotocrime logicky navazujou na to, co poslední inkarnace Coliseum sotva lízla. Koncerty, co spáchá Mládě, bývají minimálně zásadní pro lidi, co snídají šeď a k obědu ji sladí industriální černí. Dneska to dopadne stejně. Modrý kouř halí strunné trio, diktujou synťáky, bubeník nikde. Začínáme nevydanou hymnou, laťka se bude jenom překonávat. Těším se, až si zasněnou Don’t Pity the Young narvu do uší, hrstka lačných tleská jak Duplicate Days, tak Always Hell, kytarista Eric neví, co s energií, a drobná Shelley schovaná za hřmotnou basu podtrhuje to machistické klišé, ten výsměch chlapů obrací ve vlastní zbraň, hlaveň namířená do chřtánu patriarchátu. I sám Ryan ho nezapomene potopit pod hladinu přídavku a trable s mikrofonem ho nerozhodí. Takhle agresivní romantika ke gotice nepatří, ale Fotocrime jdou dál, než kam se stihne dotočit dvanáctipalec Always Night. Reminiscence postpunku opřená o syntetickou melancholii, Sister of Mercy živě v paměti a charisma v hlase, co obejme boky a rozhoupe je středním tempem. Setlist naznačil, že velká deska je za rohem, stejně jako vzkaz vepsaný tužkou do vzpomínání na včerejšky:

„Věřím, že život je úžasný, ale až moc krátký. Takže se snažím jít stále kupředu a nebrat nic jako samozřejmost. Tohle je moje víra: být produktivní, milý a vážit si každé chvíle, jak nejvíc umím.“

Při uvedení skladby větou: „This song is about my kočka,“ jsem pokleknul. Tohle stisknutí ruky už nesmyju.

Info

Fotocrime (us)
20. 12. 2017 Klub 007 Strahov, Praha

foto © Bára Gadlinová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace