Zdeněk Němec | Články / Reporty | 23.04.2015
Tři pětiny Red Sparowes tvoří poměrně novou postrockovou skupinu Marriages. Středobodem všeho je zpívající kytaristka Emma Ruth Rundle, na jejíž vokál se těším jako dítě. Nejdříve tomu nemůžu přijít na chuť. Zvukař pracuje se soundem a postupně zpracovává zvuk do ideálního tvaru, naše představa dokonalosti je rozdílná. Konkrétnější a čitelnější zvuk by neuškodil, kytaru prosím hlasitěji. Emma ze sebe shazuje plášť nejistoty a naskakují první zimomriavky. Když Marriages dávají Skin, hltám každou notu. Závěrečná Part the Dark Again je vygradovaná perla Kitsune a celého zahřívacího setu. Další mrazení mě utvrzuje v tom, že není potřeba dokonalého zvuku, aby energie kapely dopadla plnou silou.
Očekávání může zkazit všechno, i sebelepší koncert, kterému není co vytknout. Píše se rok 2015 a Wovenhand vydali dvě pekelně ostré desky The Laughing Stalk a Refracotry Obdurate. Mnoho zim už uplynulo od dob „sedících rituálů“ a kapela drtí jen poslední alba. Live at Roepaen je minulostí.
David Eugene Edwards přijel z Divokého západu v kovbojských botách z hadí kůže. Metal převažuje nad country. Pastýř, který předává obří porci energie, vede ovečky skrz Death Valley, psychedelie umocněná zefektovaným mikrofonem mění kázání v mumlání šamana. Víc indián než pistolník. Cílem cesty není saloon, ale teepee.
Pod svícnem je největší tma a přímo pod pódiem nedostanu to, co sound-inženýr zamýšlí. Stojím mnohem dál než před rokem v Záhřebu, zvuk je na hraně přebuzenosti a celou dobu se mnou mlátí o podlahu. Mlátím s sebou do rytmu. Hlasitost koncertu mě vtahuje a nepouští, dál někdy znamená blíž. Closer than your own breath, quicker than the hands of death. Closer.
Když se nic zásadního neposere, bývá první koncertní setkání s oblíbenou kapelou osudové, takhle vznikají hudební milníky v životě fanouška. Fantazie, kterou další setkání jen málokdy překoná, když se to ale stane, škatulka koncert roku je najednou malá. Na Flédě všechno zafungovalo a došlo k tomu. Edwardsův uhrančivý projev, makající kapela a finále čítající Glistering Black, Salome a Good Shepherd? Nechte mě umřít v publiku.
Wovenhand (usa) + Marriages (usa)
20. 4. 2015, Fléda, Brno
foto @ žakelýna
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.