Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 21.11.2017
Sobota bývá na Šumperském festivalu Blues Alive výživná. Odpolední krátce poobědový program totiž často přináší dramaturgicky zajímavě propojená, tematická vystoupení a minout je, i přes stoupající vyčerpání po dvou večerech plných hudby, by byl neodpustitelný hřích. Letošním tématem byly rodinné kapely a přiznejme si, většina sálu nepřišla na Petra Börnerová Trio nebo pěkně od podlahy zahrané blues otce Jana Martínka (mj. Žlutý pes) a jeho synů. Většina přišla na Mišíky, otce Vladimíra, jeho ženu Evu a děti Báru, Maťa a Adama. Došlo na Dylana i na hity, a i když se nehrálo moc dlouho, status domácí legendy Mišík, jak jinak, potvrdil.
Večerní program odstartovali Poláci Cheap Tobacco, které považuji za jedno z nejpříjemnějších překvapení festivalu. Mladí, energičtí, za sebou dlouhou tradici polského blues v čele s charismatickou zpěvačkou. Uklidnění přinesli temní Hugo Race a Michelangelo Russo se svou poctou Johnu Leemu Hookerovi. Podmanivý rytmus i rozostřené kytarové riffy, atmosféru zahušťující harmonika i chladní, soustředění charismatičtí protagonisté měli sál poměrně rychle na lopatkách. A to v podstatě nevystoupili z jednoho pomalého tempa. Vycházející dívčí bluesový band Jane Lee Hooker zhypnotizované publikum probrali ostrým bluesrockem, kterému vévodilo až punkové nasazení. Jejich nekompromisní přístup k žánru i strhující pódiový projev pětice zběsilých slečen fungoval na výbornou.
fotogalerie z koncertu tady
Ten večer to bylo v Šumperku jak na vlnách. Dramaturgicky skvěle poskládaných vlnách uklidnění i vzrušení, výbuchů energie i hypnotické jednoduchosti blues. Stejně jako první půlka večera, v podobném duchu se nesla i ta druhá, která byla vyhrazena pouze pro dva interprety. Eric Bibb je mistr intimního akustického blues, který se neváhá otřít ani o aktuální téma migrace (Refugee Moan) a publikum uváděl v úžas svým kytarovým mistrovstvím. Tečka za dvaadvacátým ročníkem festivalu, Mr. Sipp, nebyla výjimečná hudebně či nějakým extrémním vybočením z žánrových mantinelů, nicméně bodovala svojí show. Rozený komik bavil grimasami, kytarovými fórky a předával skvělou náladu a radost ze života, radost z blues.
Šumperský bluesový svátek průběžně roste. Může si dovolit větší hvězdy – ale to je jen jeden z aspektů. Dramaturgům festivalu se daří míchat velká jména (Lang) s domácími legendami (Mišík) i muzikanty s potenciálem vydrápat se až na vrchol (Jane Lee Hooker). Celkový obrázek pak doplňují hudební jistoty (Hugo Race) a šokující vybočení (John Medeski). Skvěle fungovala gradace jednotlivých večerů, k níž rozhodně přispělo i zkrácení prodlev mezi vystoupeními. Blues Alive možná zůstává poněkud ve stínu svých slavnějších (letních) kolegů, nemá však potřebu drát se dopředu. Jede si tu svou, bluesovou... pro věrné a nadšené publikum.
Blues Alive 2017:
Petra Börnerová Trio (cz), Jan Martínek Band (cz), Nechte zpívat Mišíky (cz), Cheap Tobacco (pol), Hugo Race and Michelangelo Russo (au/it), Jane Lee Hooker (us), Eric Bibb (us), Mr. Sipp (us)
18. 11. 2017, Dům kultury, Šumperk
foto © Radim Malíček
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.