Články / Reporty

XXIII. Blues Alive podruhé: Autenticky, hypnoticky

XXIII. Blues Alive podruhé: Autenticky, hypnoticky

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 17.11.2018

No teda, letos si to pořadatelé Blues Alive dávají. Sází jedno silné jméno za druhým a člověk si ani nestačí dojít pro něco k jídlu nebo se jen na chvilku posadit. Nohy bolí, v břiše kručí, ale nezbývá než jen zírat na pódium šumperského Kulturního domu. A v pátek to zírání bylo velmi nevěřícné.

Domácí King Bee to vyhrávají dvěma věcmi: hrubým přístupem a velšským zpěvákem Daleyem B. Williamsem. Kdo by při jejich poslechu řekl, že jsou z Prostějova… Blues ozvláštněné harmonicky se prolétajícími kytarami stálo na pevných, syrových riffech, neodbočovalo z nastaveného tempa a příjemně drtilo.

Malý vzrůstem, velký duchem. V osobě Rev. Sekoua přijela do Šumperka významná osobnost lidskoprávního aktivismu, profesor na Sorbonně a Princetonu, autor pěti odborných knih - a taky strhující frontman. Přijede kazatel, na fotkách v katalogu vidím usedle působícího muže v obleku a s kloboukem, to bude pěkně v klidu, mrknu na pár věcí a půjdu, honilo se mi hlavou. Ale když na jeviště vběhl malý diblík a během první písničky odhodil klobouk, sako, kravatu i košili a stal se z něj divoký dredatý zaklínač, nešlo odejít. Blues neblues, byl to spíše gospel, do něhož se míchalo reggae pěkně od podlahy, manická mše, která brala dech. Aleluja, to bylo památné vystoupení!

Největším diváckým oříškem se stali North Mississippi Blues Project, uskupení trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha. Ryzí blues z Delty, v případě prvních dvou v ryzí podobě a na hraně hypnózy. Modernějším pojetím vířil hutné repetitivní vody kytarista Robert Kimbrough, syn slavného Juniora. Společné finále, kdy se na pódiu objevil i kytarista Jan Švihálek (Band of Heysek - zbytek "hejsků" se staral o rytmiku celého bloku), bylo zpomaleno nesehraností celé party, resp. faktem, že RL Boyce je viditelně zvyklý hrát sám nebo jen v malé skupině a v té být leaderem. Jakmile došlo na bigbítovou rytmiku, ztrácel se a do hry se prakticky nebyl schopný zapojit. Set tak končil přinejmenším zvláštně. A autenticky.

Ve srovnání s předchozími byl Joe Louis Walker vlastně úplně obyčejný. Nikoliv však špatný, i jeho koncert měl své momenty, byl nabitý profesionalitou i kytarovým uměním. A taky na bluesovém festivalu značně neobvyklým coverem, zazněla fantastická verze harrisonovské While My Guitar Gently Weeps. Walker je dalším navrátilcem na šumperský festival, jeho vystoupením se celá akce přehoupla do své poslední třetiny. Jaká překvapení nás ještě čekají? Po předchozích dnech se může stát cokoliv.

Info

Blues Alive
16. 11. 2018, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články