Jana Vondrušová | Články / Reporty | 05.10.2014
James Harries opět v Brně. Ve Staré pekárně. Záruka kvality. Koncert začal tentokrát netradičně – přesně na čas a s předskokanem v podobě písničkáře z Vysokého Mýta, který si říká Andrew Sychra.
Pro většinu návštěvníků to bylo vítané překvapení. Sychra se představil melodickými písněmi s anglickými texty a příjemným hlasovým projevem. Pro některé možná až příliš tichým a klidným, ale ne všichni jsou energičtí extroverti, co na pódiu nechají duši. Sychrova hra na kytaru na první pohled i poslech zaujme víc než jeho hlas, ale celkový dojem je sympatický. Po krátké pauze pozdravil zaplněný klub rodák z Manchesteru usazený v Praze, kterému podle jeho vlastních slov nikdo moc nevěří, že pochází z Británie, protože jeho otec je Ir a matka z Walesu.
Hlasový rozsah v kombinaci s mistrnou hrou na kytaru a bluesovými melodiemi je balzám na duši. Střídal živější písně s tiššími a komornějšími, došlo i na několik úplně nových, nezapomněl ani na své příznivce, kteří mají pokaždé možnost nechat si něco zahrát. Nejdříve přišla řada na osvědčenou Cafe del Mar, bez které by Harriesův koncert snad ani nemohl být. Pomalu se blížil konec vymezeného času a James usedl ke klavíru (ať se nezlobíme,že k nám bude zády, a když mezitím odejdeme, nebude si to brát osobně) a zahrál jednu z nových písní. Údajně ji zkoušel den předem v Olomouci a tam dopadla dobře, podobně jako v Brně, diváci ho odměnili bouřlivým potleskem a obdivným hvízdáním. Po delším přemlouvání se rozhodl, že přidá ještě jednu, ale už ji musí zahrát potichu. Z davu se ozvalo „Ghost Town“ a James se na okamžik zarazil, že tuhle potichu ještě nehrál. Následně ji na akustickou kytaru vystřihl snad ještě lepší, verzi než je původní.
Jako všechny hezké věci, na které se dlouho těšíme, i tenhle večer rychle utekl a nám nezbývá než se těšit,že se James do Brna brzy vrátí. A třeba i s novou deskou.
James Harries (uk)
2. 10. 2014, Stará pekárna, Brno
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.