PLAYER FM

Články / Offtopic / Přežít

Přežít

Z deníku dezorientované pouštní krysy aneb Junktown festival 2017

Z deníku dezorientované pouštní krysy aneb Junktown festival 2017

|

„Postapokalyptický festival stavěný fanoušky pro fanoušky opět otevře své brány v červnu 2017. Největší změnu letos přináší správa raketové základny Bratronice, kterou převzal přímo team nadšenců kolem Junktownu a přípravy na festival tak probíhají prakticky od ukončení minulého ročníku. Junktown Festival je naplněním postapokalyptických snů, zapálená pocta kultům Fallout a Mad Max, pokus o tuzemskou obdobu kultovního Wasteland Weekendu. Je to deviace a léčba v jednom.“

O festivalu Junktown jsem se dozvěděla loni, ale tehdy už bylo pozdě na to, abych se ho zúčastnila. A je to dobře, tahle akce totiž vyžaduje důkladnou přípravu. Pročež jsem kostým začala vymýšlet půl roku dopředu, ale dokončovala jsem ho samozřejmě na poslední chvíli. A nedopadlo to vůbec špatně, zejména „postapo“ brýle s vidličkou místo nožičky a batoh z odpadkového koše měly úspěch. Ovšem ve srovnání s uměleckými díly ostatních to nebylo nic. Jak se festival blížil, začaly nastupovat i obavy, do Junktownu prý jezdí i takoví, kteří to celé berou zatraceně vážně...

Na festival jsem s dorazila ve čtvrtek v podvečer a odebrala se do stanového městečka. Kolem šesté proběhlo vítání občanů, pak volná zábava, tedy objevování různých zákoutí Junktownu. První večer jsem strávila na koncertech ve Spadu a v Díře (koncertní sály). Venku se stahovala mračna, uvnitř burácela tvrdá hudba a já tu našla místo, kde jsem se cítila jako mezi svými. V pozdních hodinách se ohlásila bouřka. Při výhledu z Díry vypadala noční obloha ozářená blesky spektakulárně, ve stanu už to tak zábavné nebylo.

Náboženské války

V pátek ráno se konala atomová bohoslužba. Víra v Atom spočívá v uctívání Zářící (atomové bomby), která postapokalyptické lidstvo zbavila nadvlády strojů a závislosti na nich. Velekněz Atom byl přesvědčivý a já byla okamžitě obrácena na víru. Ne tak všichni obyvatelé Junktownu. Bohoslužba byla narušena Mechaniky, příznivci Benzínu, uctívači strojů. První den došlo jen k drobné šarvátce, během soboty už náboženské války propukly naplno. Hned po bohoslužbě se odehrála bitva na louce, následovaná ještě lítější v lese. Obě skončily nerozhodně. Večer následovala rozhodující půtka na Plácku mezi vybranými zástupci Atomu a Mechaniků a pak mezi Atomovým Ježíšem a Mechem - mechanickou potvorou. Potvora se vymkla kontrole a Mechanikové nebyli schopni ji zkrotit, a tak museli spojit síly oba veleknězové, Atom a Benzín, ve společných modlitbách. Tak došlo k náboženskému smíření. (V neděli za svítání jsem potkala Mechanika, který po mně hodil hrst Zetek - místní platidlo - a vyzval mě, abych chválila Benzín.)

Káry, mašiny a další stroje

Kromě kostýmů a úmorného vedra (místní hasičský sbor objížděl areál a kropil vodou) se mi při vzpomínce na Junktown vybaví všudypřítomné burácení motorů. Utichalo až se soumrakem. V areálu byla k vidění ta nejfantastičtější auta a motorky, ale i další přístroje – jako třeba Fotokrám, infostánek na náměstí, nebo přístroj na míchané nápoje. Tohle všechno bylo dílem kmene Rez, velmi šikovných pouštních vlků. Hřmění motorů se soustředilo hlavně kolem Kovárny, hlavního stanu Mechaniků s přiléhajícím stinným barem.

Jak nechcípnout

Součástí programu byly workshopy. První se jmenoval Boj improvizovanými postapo zbraněmi a vedl ho Robert Waschko. Dozvěděla jsem se leccos zajímavého o sebeobraně všemi možnými prostředky a lektor si učební látku zjevně užíval. Hand Poke Tattoo jsem prošvihla, ale stihla jiné dva – Jak v přírodě nechcípnout žízní nebo na průjem a Jak v přírodě nechcípnout zimou. Jejich lektor Argon vede kurzy přežití v armádě, tedy jeden z nejpovolanějších. Oba workshopy byly plné užitečných informací, jako třeba jak v přírodě sebrat, přefiltrovat a mineralizovat vodu nebo z čeho všeho se dá udělat troud na podpal.

Krásky a krasavci z pustiny

O kostýmech už byla řeč, nechám mluvit fotogalerie.

Jugger a další sporty

Během soboty probíhaly rozehrávky i finále juggeru. O drsné týmové hře jsem slyšela ledacos, třeba to, že vychází z filmu Salute of the Jugger, který v sobotu večer hráli ve Futurografu (kino). Je to něco jako ragby se zbraněmi, drsná mela, kdy se hráči napadají zbraněmi, drží se v klíčovém sevření, nebo se z něj naopak snaží dostat. Přidejte vedro a těžké postapo kostýmy. Kromě turnaje v juggeru proběhla i velká soubojová soutěž nebo bahenní zápasy, a komu to pořád nestačilo, mohl si jít kdykoliv zazápasit do místní Arény.

Kultura

Kdo si myslí, že by v tomto divokém městě kulturně strádal, je na omylu. Kromě hudby sedalo potěšit na tanečních představeních anebo ve Futurografu – tam se promítaly obskurní hudební klipy, propagační filmy z dob studené války, filmy a dokumenty s postapo tematikou a taky tam probíhala spousta přednášek, namátkou 20 let Fallouta 1, Jak přežít po útěku z města nebo Hrozí nám atomová válka?. Kromě Futurografu a baru u Kovárny je dobré zmínit ještě jedno místo kultury a oddechu, Vnitroblok za Kavárnou. Do tichého koutku jsem většinou chodila posnídat nebo vypít si kávu, navíc k Vnitrobloku přiléhala umělecká galerie a o kus dál byla výstava fotek z Černobylu, zapůsobil i název ulice – Krymská. Prostě jako doma.

Kmeny

Kromě obyčejných civilistů, jako jsem byla já, tvořily podstatnou část obyvatelstva Junktownu kmeny. Ty měly vlastní ležení ve vnitřní zóně města a soupeřily mezi sebou. U Knihovníků si člověk mohl zřídit čtenářský průkaz a chodit si půjčovat knihy (nebo se nechat zavřít do pornoklece). Dále tu byl kmen Pohřebnic, které potenciální zákazníky vyhlížely u náboženských bitev nebo na turnaji v juggeru, u těch jste si mohli předplatit svůj vlastní pohřeb. Dalším z významných kmenů byli Světlonoši. Ti zaznamenávali dějiny Junktownu a neváhali se o své znalosti podělit, každý den i noc pořádali několik naučných prohlídek města (noční Strašidelný les se ještě dal zvládnout, ale z Bažiny Zmaru jsem zbaběle utekla, takže fotky schází). Ze zahraničních návštěvníků uvedu kmen Wasteland Warriors, jehož členové přijeli převážně z Německa a Švédska a měli fantastické kostýmy.

Lidé v pozadí

Junktown je festival dělaný fanoušky pro fanoušky. O zázemí a provoz se starají dobrovolníci, kteří se angažují z nadšení pro věc a odměnou je jim spokojenost těch z venku. A ti zase vytvářejí jedinečnou atmosféru svým aktivním zapojením, prožíváním celého programu, života Junktownu.

Byl to mimořádně silný zážitek. Prvotní obavy vystřídal stesk po báječném městě uprostřed pustiny, takže příště znovu. Poznámka na závěr: jedním z nejlepších předapo vynálezů jsou ponožky; važte si jich.

Info

Junktown Festival
22. - 25. 6. 2017, Bratronice

Relevantní články

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Přežít

Přežít: Pripjať

Přežít: Pripjať

Anna Baštýřová |
Reakce lidí na mé sdělení, že jedu do Černobylu a Pripjati, by se daly rozdělit do tří kategorií: První: „Super, tam chci taky!“ Druhá: „A proč?!“

xp recenze

Aneta Langerová - Na vlně Radosti 80% Aneta Langerová - Na vlně Radosti
Sparks - Hippopotamus 90% Sparks - Hippopotamus
Warpaint - Heads Up 60% Warpaint - Heads Up
Repelent SS - Repelent SS % Repelent SS - Repelent SS
Horkýže Slíže - Pustite Karola 70% Horkýže Slíže - Pustite Karola
Mogwai - Every Country's Sun 90% Mogwai - Every Country's Sun
Motörhead - Under Cöver 90% Motörhead - Under Cöver
Mono - Requiem for Hell 80% Mono - Requiem for Hell

Akce

Rone (do 20/10)
aeroskola (30/9)
blues alive (do 18/11)
literární klub (do 28/9)
bluefest (do 13/11)
be2can (do 19/10)