Martin Řezníček | Články / Reporty | 13.08.2017
Druhý den. Hledání ztraceného času i ztracených kamarádů. Osobní (ne)hygiena. Sušení huby i oblečení. A snaha geometricky popsat tvar stanu. „Je to jako áčko, ale místo áčka si představ obrácené účko, trochu jako polovina rotačního hyperboloidu (tvar temelínských chladicích věží).“ Začíná přednáškové odpoledne s melounem v ruce. A pak... trochu hudby.
Jestliže Aurora byla první den Grapu tajuplnou lesní elfkou, tedy veskrze pozitivní bytostí, Zola Jesus představovala trochu jinou, o poznání temnější bytost – rozuměj čarodějnou. Zpěvačka vstoupila na pódium až po obličej zahalená do splývavého pláště (či róby) z černého plátna s bílými motivy, takže zprvu působila opravdu zneklidňujícím dojmem. Během vystoupení ze sebe jeho jednotlivé části strhávala, aby se do nich při tanci, který by se dal připodobnit k pohybům člověka posedlého antikristem, opět zahalila. Nic satanistického v tom ale nehledejte. Přeexponované projekce spojující obraz z dvou kamer do expresionistického celku zážitek umocňovaly, nehledě na to, že byl stále ještě bílý den. Při některých temnějších písních člověk už už očekával, že se rozezní zvony, síla darkpopových a industriálních podkresů v kombinaci s prostupujícím plným hlasem zpěvačky Nicole Hummelové však takové efekty nepotřebovala.
Britští Haus už získali mnoho nových fanoušků na Colours of Ostrava a v Piešťanech si připsali dalších pár zářezů. Indierocková škatulka je kapele příliš těsná, přirovnání k raným Foals už je o něco přesnější. Dvě až tři kytary dobře živené široce rozmáchlými riffy, přísný soulad s rytmikou a hlas frontmana přeskakující z čistého vokálu do nakřáplého řevu anebo falzetu vytvořily funící, upocený organismus, který rozvibroval i usychající bláto při vstupu do stanu. Poznámka pod čarou: Kapela doposud nevydala dlouhohrající album. I kdyby ano, ani bych si ho nepustil, některé zážitky jsou lepší naživo.
O Two Door Cinema Club jsme psali naposledy v únoru tohoto roku, kdy měl frontman Alex Trimble ještě dlouhé vlasy, které vyměnil za aktuální armádní střih. Se zrzavými loknami jako by odhodil i zádumčivost, v Praze tak patrnou, takže i při totožném, jen o tři písně zkráceném setlistu působil koncert diametrální odlišným dojmem. Trimble se vžil do role suverénního frontmana. Vroucně rozpažoval do širokých gest, málem se i usmíval a celkově působil jako jiný člověk – asi jako když si po dlouhé době za... (však víte co). Anebo to bylo jen tou příjemně chladnou letní nocí?
Grape Festival 2017
11. - 12. 8. 2017, Letiště, Piešťany
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.