Veronika Miksová | Články / Reporty | 17.10.2015
Ano, dneska chtěj všichni všechno uhlazené, příjemné a bezproblémové. Všechno, co se rozbije, se vyhazuje, věci i vztahy. Pořád nemáme dost a pak se divíme. Holkám, co nemaj kolem čtyřicítky chlapa ani děti, natož smysl života (a ten většinou děti a chlap nezařídí), partnerům, co si kradou děti jako bábovičky na písku, závislosti na zamilovávání se, i kapelám, který “sakra” nezní tak, jak by měly.
Než se většina sálu rozhodla, jak reagovat na živočišnou explozi skotských Young Fathers, bylo po všem. Otevřené duše a hlavy se našly a nechaly skrze sebe (ne)klidně proudit hudbu, která má blízko k očistným rituálům rodové společnosti. Mnozí se bránili zuby nehty. Nebylo to totiž jen příjemné. Od dětství ubíjené zvíře v nich se nevzmohlo na odpor, pohnulo sice zhýčkanou tlapou, ale... i tak bylo po koncertě možné zahlédnout jednorožce cválající po duze. Jen barvy rychle smýval syrový a vlezlý déšť.
Když jsem je v létě slyšela poprvé, nebyla to láska na první poslech, jen pocit, že to je důležité. Něco, co jen tak nepřejde, co se jen tak neztratí, protože to tady pořád je. Středa v MeetFactory to jen potvrdila. Nemá smysl tyhle krásný kluky někam zařazovat. Desky jsou znepokojivé, matoucí, ne zmatkující. Musíte se na ně soustředit. Musíte o nich přemýšlet. Žádná elevator music.
Bitevní pole předehřívá Mary C, nádherná holka, která s neskutečným nadhledem sloupkuje o genderových “srandách” a stíhá být vždycky za dámu (i v teniskách). Poslušný potůček se proměňuje v zakalenou řeku, když se připojuje Bourek. Člověk pokrokový si libuje v apokalypse a temnotě jako obvykle. Neuvyklá do mě šťouchá: “By mě zajímalo, do jaký míry je to osobní zkušenost a do jaký kalkul.” Co na to říct? Chce se mi spát. Ospravedlňuju se třicet let a přestává mě to bavit. “Budu mlčet spíš než lhát.”
Řeka nabírá na spádu. Úvodní sirény a hodina peřejí. Polapení se zalykají blahem i hrůzou. Je hudba, která plyne kolem, občas se vás dotkne, pak jsou Young Fathers, kteří vás jí nakrmí, nacpou vám ji do chřtánu, naplní vás. Hodinový set rovnoměrně střídá věci z první i druhé desky. Není to set, je to rituál. Není to kapela, jsou to kazatelé. Kazatelé proti srsti. Je na vás, zda se toho zúčastníte. Sehrané hlasy se střídají, aby v jednu chvíli splynuly v jeden mocný proud, spouštěč vytěsněných emocí. Propocené košile, svlečené košile. Divoké tance, omámená blondýna na pódiu. Rozvibrovaný závěr. Z živočišného rauše se nechce, kluky přede mnou to svádí k líbání. Nádhera. Jen vím, že na ulici si to spíš nedovolí. Závěr a capella obnaží sílu jejich hlasu ve všech významech. Není moc kapel, kterým jde o to, aby lidi přemýšleli. A nechce, nechce se mi do toho, nerada soudím, ale to malinko rozpačité přijetí pražského publika může souviset i s českým pohledem na odlišnost a jinakost obecně. Tolerance a otevřenost nám nikdy moc nešla.
Nothing but a barefaced lie, Is all you cunts can hold on to
I suggest you downgrade fast, Before it's a shame on you
Aktuální deska White Men Are Black Men Too je toho plná. A že Brno o den dřív reagovalo v Kabinetu Múz líp? Pražská holka by vám na: „Změř mu pásek k nejpoužívanější dírce,” taky nikdy neřekla: „Jeho nejpoužívanější dírka jsem já.”
Young Fathers (sctl) + Člověk pokrokový
14. 10. 2015 MeetFactory, Praha
Autorka píše blog Vintagecut85.
foto © Kateřina Motýlová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.