Jakub Peřina | Články / Reporty | 23.11.2017
Přišel bych ten večer, kdyby Povodí Ohře hráli s kýmkoliv. Tolik k mýmu vztahu k Liars. Tu scénu, co vznikla v New Yorku začátkem 00s, mám rád, zrovna k nim jsem si ale nikdy pořádně cestu nenašel. Na Angusovi mi vždycky přišla nejzajímavější Karen O, se kterou tehdy chodíval. Pokusy o vysvětlení, proč bych Liars měl dát ještě šanci, vždycky ztroskotaly. Většinou na tom, že ten rok vyšla spousta zajímavějších desek a nebyl důvod se vracet zrovna k nim. Což se vlastně týká i Drum´s Not Dead z roku 2006, jedinou desku Liars, kterou bych někomu doporučil, kdyby to teda už nešlo jinak. Chápu to tak, že pro spoustu lidí byli v tý době Liars asi něco jako můstek od těch klasičtějších písničkových kapel k experimentálnější hudbě. Taky se na ně dalo tancovat, ale bylo to celý divnější a míň zařaditelný, čímž tehdy pomohli formovat vkus spousty teenagerů.
Skoro všechny ty kapely, které v NY tehdy vznikaly nebo prostě jenom byly jeho zvukem ovlivněny, se teď vrací a je celkem jedno, jestli s novou deskou nebo bez ní. LCD Soundsystem se předloni na Primaveře ani netvářili, že jde o něco jinýho než nostalgii, Interpol tu nedávno rovnou přehráli celý svůj debut, Franz Ferdinand tu Take Me Out a další svoje hitovky zahrají na jaře, dost pravděpodobně dojde i na Yeah Yeah Yeahs, kteří nedávno vydali alespoň remaster Fever to Tell. No a nakonec se vrátí i ty The Strokes. Předtím doporučuju přečíst si Meet Me in the Bathroom od Lizzy Goodman, kde Angus Andrew mimo jiné říká: „Nebylo to tak, že by jedna z těch kapel dělala něco, čeho bysme všichni chtěli taky dosáhnout. Každý na to šel jinak. Mohl jsi obdivovat, co dělá někdo jinej, bez toho, aby si sám něco takovýho chtěl dělat taky. To bylo to spojení. Ne že bysme zněli stejně. Jasně, pak se to začalo dělit a začalo se psát o „post-punku“ a „art-cosi“, ale v tu chvíli jsem to takhle definovaný nikdy neměl.“ Amen. Ale stejně jsem to „art-cosi“, co hrajou právě Liars, pořád nepochopil. Koncert to byl asi hezkej, jinak by pak Honza Vytiska na baru těžko dojatě říkal, že to byla „úplná bestofka“.
Vidět Povodí Ohře není úplně snadný, a to ani nemaj nostalgický comebackový tour. Pro jistotu nemaj ani Facebook, a když už se člověk náhodou dohmátne, kde hrajou, je to většinou v nějaký prdeli. Na Sisiho kapely nedám dopustit, zvlášť Skupina Štěstí je pro mě jedna z nejvíc nedoceněných českých kapel vůbec. Skvělý texty, totální show. Pak přišel komorní projekt Esoasisi, jenom piánko, housle, působilo to skoro jako rozlučka. Punková exploze – kabaretní country – sebevražedný písničky. Kam dál to vůbec hudebně posunout? Navíc Sisi vždycky říkal, že nechce za každou cenu bejt v kapele, stárnout a působit trapně. „To byl spíš duch Sisiho, ne?“ slyším před sebou po koncertě. Nebyl bych tak přísnej, pořád to tam je, akorát to bylo trochu hůř vidět. A hlavně slyšet.
Jasně, těšil jsem se na show a trochu mě mrzelo, že si Sisi akorát párkrát odplivnul a dvakrát předved, jak rajtuje na poníkovi, ale ještě víc jsem byl zvědavej na texty – a slyšel jsem z nich tak osm vět („k hovnu, když seš blbej, tak seš blbej“ je teda moc hezký). Povodí Ohře totiž hráli tak nahlas, až to bylo trochu trapný. Jako já chápu, že lidi z Climatizada uměj hrát, ale tím spíš – proč se schovávat za takovej bordel? Nucená agresivita zrovna k týhle kapele moc nesedí. Jasně, je to míň písničkový než Skupina Štěstí, ta nasranost a zoufalství Esgmeq už se taky nedá vrátit, chápu, že není lehký přijít s něčím novým. Jen se bojím, aby Sisi ještě neskončil přesně tak, jak nechtěl. Společnejma koncertama s FVTVRE třeba.
Liars (us) + Povodí Ohře
20. 11. 2017 Underdogs´, Praha
foto © @bornwarm
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.