woko | Články / Reporty | 10.06.2015
Je to šest let od posledního vystoupení v pražském Roxy, tentokrát bohužel s podobně tristní účastí, zato v menším prostoru. ...And You Will Know Us by the Trail of Dead v Čechách vždy lákali spíš fajnšmekry a ty, kteří si jejich hudbu spojili s nějakou nostalgickou vzpomínkou. Anglicky a německy hovořící návštěvníky netřeba zmiňovat. V neděli večer si tak člověk připadal jako na nějakém VIP večírku. Žádné stresy, žádné tlačení, jen hudba.
Pražští The Drain s Danielem Šulcem v hlavní roli je kapela, kterou buď nenávidíte, nebo nad ní pokrčíte rameny. Obzvláště jeho afektovaný zpěv, který tahá za uši, dost lidí z publika nedává a plouží se dozadu k baru a do foyer, aby se vůbec slyšeli. Zvuk je příšerně nahlas a najít v něm něco kloudného, je unavující. The Drain mají alespoň jakž takž zvládnutý styl, včetně klávesisty s cigárem v koutku huby a bubeníka, který si odskočil z natáčení Goodfellas. Na jejich garage-glam pár lidí slyší a před pódiem není prázdno.
Nemůžu říct, že by se klub na hlavní čtveřici večera zaplnil, ale aspoň se každý postavil čelem dopředu. Tentokrát s jedinou bicí soupravou na pódiu a nejnutnějším minimem nástrojů začínají hrát Will You Smile Again. Skupina vypadá, jako by nezestárla ani o rok. Zatímco Keely se začne okamžitě potit, v publiku se sotva hne brva. Při další A Million Random Digits z poslední desky IX se Jason Reece zvedá od bicích a vyměňuje si roli s Jamiem Millerem za kytarou. Večer se takhle vystřídají víckrát, ale Reece nejčastěji posedává za bubny. A právě Miller na kytaru funguje ve skvělém kontrastu s basákem, když jeden se soustředí na hru a druhý dělá koniny. Autry Fulbright II v jeden moment stojí na druhé baskytaře, v další do sebe naleje půl lahve absolutky a s Keelym průběžně zjišťují, proč je účast taková, jaká je. I přesto kapela jede na plné obrátky, hrají na okraji pódia, do poslední kapky potu a sil. Teprve před koncem se přední řady lehce rozhýbou, ale spíš jen aby strkaly zpátky dvojici fanoušků do osamoceného kotle. Po osmdesáti minutách se ...And You Will Know Us by the Trail of Dead vracejí trochu zaskočeně na poslední přídavek. Završují tak parádní koncert, který sice nevyhraje žádné žebříčky, ale byla hloupost na něm chybět.
...And You Will Know Us by the Trail of Dead (usa) + The Drain
7. 6. 2015, Futurum Music Bar, Praha
foto © Čestmír Jíra / musicserver.cz
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.