Zuza Kolouchová | Články / Reporty | 08.05.2017
Už když jsem na Belárii vystupovala z tramvaje a zamířila s malou skupinkou černě oblečených lidí s podobně nadšeným výrazem v očích směr Mayapur pokojíček, věděla jsem, že večer bude minimálně zajímavý. Nenápadnou brankou, cestičkou nasvícenou jemným světlem, mezi ploty, za kterými nic nežije, kolem lampy reagující na nedaleké beaty, a jste před Pokojíčkem, ze kterého se už linou povědomé zvuky Sifonovy produkce.
Na místě bývalé skládky, hned za zašlou slávou Chirany, na scéně, která je prozatím proslavená především techno koncerty a večírky, už kraloval Ondřej Anděra aka Sifon aka ten úžasnej z WWW. Černobílá pruhovaná projekce ozařovala tváře několika desítek lidí, kteří si přišli prvního muže elektronické alternativní scény poslechnout, jak hraje svůj sólový projekt. Z počátku to byla příjemná party hudba s několika vtipnými disco trylky, která významně nezaujala. Postupně se ale beaty lámaly a Sifon přitvrzoval, takže závěrem jste přestali vnímat okolí, uzavření do bubliny blaženého nevědomí.
Po takovém rozjezdu pak bohužel duo theclosing svým zajímavým, ale poklidným ambientem zastavilo to, co nastartoval Sifon, a hodně lidí vyhnalo na dvorek před Pokojíček.
fotogalerie z koncertu právě tady
Už se vám stalo, že od první sekundy víte, že je to to pravé? Láska na první pohled se tomu, myslím, říká, kdy se na chvíli odkysličí mozek, přestanete dýchat a po těle je husina. A pak celým tělem projede náraz, srdce zas naskočí a žene se dopředu novou, zatím neznámou energií. Nekompromisní temný hip hop v kombinaci s mnohovrstevnatými sonickými experimenty nedával šanci zastavit se, přemýšlet. MC Dälek aka Will Brooks klame tělem. Před koncertem lehce nabručený, nehybný, s očima upřenýma na zem, po prvních tónech a s mikrofonem v ruce vůdce, který posílá do publika jednu noisovou vlnu za druhou a vyvolává šílenství v kotli.
Nebyla jsem sama, kdo odcházel a pořád nechápal, co se to právě stalo. Vymotala jsem se zpět do modřanského světa, kde obyčejní smrtelníci nevěděli o ničem. Ten pocit výjimečnosti by měl zažít každý.
Dälek (us), theclosing (at), Sifon – Siphon live
6. 5. 2017, Mayapur pokojíček, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.