Tereza Tůmová | Články / Recenze | 24.01.2013
Jack jede. Kromě všech svejch kapel, rozpadlejch i nerozpadlejch, loni v dubnu švihl do obchodů i první sólo desku. Navíc je zatraceně sexy. Ta deska samozřejmě. Parádních třináct kousků, každej jinej, žádná nuda, a přitom to pěkně šlape dohromady. Jack je možná despotickej puntičkář, ale ví, co chce, zahraje cokoliv, namíchá blues, progrockový riffy, country i baladu ve svižný album a celou dobu udrží jedno téma. Tleskám.
Vydrží mi to tak pět, šest, deset poslechů. Dokonalost začne bejt moc přímá, surová, sytá. Jack to rozjel do všech barev, fontána tryská, ale každá kapka padne, kam má. Album je tak vypilovaný, až mě začíná štvát. No jo, když si to sám produkoval. Label Third Man Records mimochodem vystihuje jeho posedlost číslem tři. Mám radši náhodu, chyby a texty zprasený lidskou zkušeností. Lehkost a hravost The White Stripes přešly do dunivejch tónů rádoby navztekanýho chlápka, kterýmu ale nějaký I'm Shakin' nevěřím. Ještě že jde o coververzi.
Začnem ale od začátku, prvních pár songů škádlí, pak se album přeleje do pomalejší a potemnělejší poloviny. Missing Pieces, lalala, rozejít se a vědět, že rozchod neznamená zapomenout. Hm. Víme. Dál. Teď to nakopnem, Sixteen Saltines a pořádná basa. Zabuší na mozek stejně jako vztah, kterej nebyl. Bolí i tak. Komplikovaná osobnost s vysokým intelektem, a teď nemluvím o sobě, ztěžka najde porozumění. Milé přiznání, že nechceme být sami. Jumpin' and weaving, marná snaha, když to stejně skončí and I'm solo rollin'. Završením je asi nejpřímočařejší song alba, Love Interruption, hedvábně soulovej duet, titulní píseň lákající na to, co bude dál.
Plnej zvuk hromady nástrojů od steel guitar přes tamburínu k base daj vyniknout nápaditosti při koncertech, kde Jack střídá uhlazenou část setu s doprovodnou dámskou kapelou The Peacocks, aby to následně pořádně rozehrál s chlapama z Los Buzzardos. Podobně do detailu jsou vyladěný i klipy, ať už modročerný dvojset ke zmiňované I'm Shakin', tak třeba agresí nabitá Freedom at 21. A co tam dělá Joshua Homme, nevím.
Musím uznat, že vypsat vlastní zlomený představy o harmonii do třinácti různejch stylů a nenechat se strhnout jedním proudem, dokáže jen hodně silná osobnost. Proto takový charizma. A pořád je to rock. Čistej rock, ledaskde jinde zašmudlanej, obroušenej nebo umlčenej elektrickejma beatama. Tak se White epickým klavírem s Weep Themselves to Sleep a téměř básnickým frázováním vrací k tvorbě The Raconteurs a jejich Carolina Drama. Zato kytarovej nářez střídající baladickou melodičnost uprostřed Take Me with You When You Go, dává vzpomenout na nejzběsilejší songy a rozlučku s White Stripes.
Na závěr trochu laciný piano v I Guess I Should Go to Sleep, v jakým baru na tohle proboha přišel. Been walkin' to long on a dead end street, snad ani ne, jen ať jde dál, tak trochu On and On and On... čím dál a tím lépe. Take us anywhere you go.
Jack White – Blunderbuss (Third Man Records, 2012)
www.jackwhiteiii.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.