redakce | Články / Sloupky/Blogy | 08.01.2018
Tradiční bodovačka bezmála padesátky redaktorů Full Moonu a jejich blízkého okolí již proběhla, ale leden je stále otevřený bilancím. Předsevzetí, motta, zkratky, muzika vždycky bude dobrým kompasem, a tak otevíráme průlet žebříčky napříč styly i žánry, napříč individuálním vkusem. Nejprve alba roku 2017.
Akana
Robert Plant – Carry Fire
Plant se chová, hovoří, myslí a především tvoří úplně jinak než drtivá většina jeho vrstevníků. V necelých sedmdesáti letech je mladíkem hledícím stále vpřed. Na jeho letošním albu nevidím jediné nepatřičné smítko.
Algiers – The Underside of Power
Některé kapely si dokážou vybudovat osobitý rukopis, ale pak se v něm beznadějně zacyklí. Prostor, který si vykolíkovali Algiers svým debutem, skýtá spoustu možností, jak se vyvíjet, a druhé album jich bohatě využívá. A určitě ještě nevyčerpává.
Tinariwen – Elwan
Vyšla už zkraje roku, ale nezapomněl jsem na ni. Zdánlivě je u Tinariwen jen další v řadě, ale jaká je to řada! Tenhle majestátní smutek se jen tak neomrzí.
Kill the Dandies! - Ron Ron Ron
Člověk by neřekl, že právě téhle kapele nablýskanější zvuk tolik prospěje.
Květy – Komik do půl osmé
Nová sestava, nový zvuk, ale hravost a nápady zůstávají.
Nauzea Orchestra – Štěstí
Konečně česká kapela, která ví, že vedle vyjádření myšlenky nebo pocitu není od věci věnovat určitou práci i formě. Čeština není tak nepoddajná, jak se občas tvrdí, jen chtít. Vyrostla nám tu nová alternativní star.
Lenka Marie Čapková
Laura Marling - Semper Femina
The Staves, yMusic - The Way Is Read
Sharon Jones and the Dap Kings - Soul of a Woman
Martin Kozumplík
Curtis Harding – Face Your Fear
Chlápek, který mě naučil poslouchat soul. Druhé album je vyzrálejší než debut z roku 2014, který sám už byl zjevením. Lascivnost, samet v hrdle, falzetto, špetka psychedelie, lakýrky tančící na ulici plné odpadků, láska, šlapky, afro účesy, disko koule. Pomyslný soundtrack k seriálů Špína Manhattanu, který sleduje vznik porno průmyslu v New Yorku sedmdesátých let. Need You Love – žádnej problém, jde to samo.
Spoon – Hot Thoughts
Nejpestřejší album indierockových veteránů z Texasu, jedné z nejpřehlíženějších kapel současnosti. Spoon se na svých albech neustále posouvají, charismatického frontmana Britta Daniela lze ovšem poznat po pár tónech. Tentokrát Spoon přimíchali hromadu funku, psychedelii, jazz a vydali vytříbenou kolekci silných skladeb. Hudební cukrárna pro fanoušky Talk Talk.
The Black Angels – Death Song
Psychedelie, shoegaze, v posledních letech trochu trendy a možná brzy vyčpělý žánr, ale The Black Angels na desce Death Song kombinují omamné halucinogenní plochy s neodolatelnými melodiemi, díky kterým se album jen tak neoposlouchá. Podpořeno skvělým koncertním provedením na Primavera Sound – jasný kandidát na jeden z největších hudebních zážitků roku.
Davo Krstič
The National – Sleep Well Beast
Nine Inch Nails – Add Violence EP
Lorde – Melodrama
Elbow – Little Fictions
The xx – I See You
Daughter – Life Is Strange: Before the Storm OST
Lukáš Grygar
Leto – Krok pro člověka
Hity nikoli letní, ale hity. Naprosto bez balastu, k tanci a věci a s nejpodmanivějším vokálem, co u nás za poslední dobu znám.
Converge – The Dusk in Us
Tahle hra se jmenuje "kdy už Converge natočí špatnou desku?" a má, zdá se, jediné pravidlo: nelze vyhrát.
Introspekce – Ve verzi dva nula
Mutagen prosakující ven. Musíš vypadat, že se bavíš, ale vlastně to jde samo, i když jsi na diskotéce v obklopení hmyzu.
Jakub Koumar
Merzbow – Aodron
Masamiho Akitu můžeme v klidu vnímat jako nekorunovaného krále ruchařů. Když se řekne "japanoise", je jméno Merzbow prvním, které fanouškům kraválu zpravidla vytane na mysli. Z jeho každoroční zásoby alb opět jedno vyčuhuje natolik, že je těžké mu nepropadnout. Smrtící ataky ruchových ploch Merzbow důmyslně kombinuje a proplétá a svou hutností má potenciál zaujmout i posluchače noisem nepolíbené. Tedy alespoň ty otevřenější.
Slowdive – Slowdive
Počkat si 22 let na vydání desky, to už chce notnou dávku trpělivosti. Britští Slowdive vždycky vytvářeli tu nejopatrnější shoegazeovou odnož, což platí i pro jejich letošní produkt. Přes všechno to čekání je eponymní nahrávka Slowdive neskutečně svěží a čerstvá – kytary jsou rozdrmolené a přitom hravé, ale nijak si nezaclánějí s melancholickou, až zasněnou atmosférou. Nová deska Slowdive není jen velkým návratem kapely, ale i celého žánru v jeho nejlepší podobě.
Zola Jesus – Okovi
Nicole Hummel ještě nikdy nezněla tak skvěle. A to má tahle americká zpěvačka na kontě už pár slušných desek. Okovi jsou ale výjimečné. Koncept niterného hledání sebe sama ve své minulosti i přítomnosti a vyrovnávání se s vlastní smrtelností nepůsobí strojeně, byť k tomu gothic-popové písně přímo vybízejí. V honosnosti je ale zemitost a živelnost, zatímco chorálové nápěvy zanikají v agresivním hluku.
Jakub Peřina
Slowdive – Slowdive
Slowdive dokázali, čemu se The Jesus and Mary Chain a další ani nepřiblížili. Hrát co kdysi, ale nepůsobit jako stará kapela. Právem nad nima teď v kavárnách vrní holky dvacet+. Devadesátky pro ročníky 1995? Proč ne. A pokud holky začnou i vypadat jako tehdy Milla Jovovich, lepší comeback si nešlo přát.
Jakub Šíma
Vince Staples – Big Fish Theory
Vince Staples nevydrží stát na jednom místě a na novince Big Fish Theory přišel se zvukem, který novináři docení až ve výročních žebříčcích. Při prvním poslechu mutace klubových podkladů s nervózní flow i barvou hlasu leckdo mohl utrpět lehký šok z neznámého. Tohle je budoucnost – jen krok byl tak dlouhý, že to málokomu došlo hned.
Wiley – Godfather
Godfather je naopak ohlédnutím za nejlepšími časy grimeu. Wiley – jeho praotec i legenda – přišel údajně s poslední deskou, na které přinesl to nejlepší z dědictví žánru, a uzavírá tak jednu dlouho hudební kapitolu, zatímco se sám chystá na odpočinek.
Tyler the Creator – Flower Boy
Tyler má zvláštní talent s každou novou deskou rozvířit vody, jako to byla deska první. Diskuze o hrubé mladické povaze vystřídaly ty o sexuální orientaci. Tyler i po letech dokazuje, že je samorost, kterého očekávání nezastaví.
Desky, které si zaslouží prostor:
Smino – blkswn, Sampha – Process, Milo – Who Told You to Think??!!?!?!?!, Open Mike Eagle – Brick Body Kids Still Daydream, Jay-Z – 4:44, Kendrick Lamar – DAMN, Raekwon – The Wild, The Last Artful Dodgr, & Neill Von Tally – Bone Music, The Bug Vs. Earth – Concrete Desert, Ka – Honor Killed The Samurai, Little Simz – Stillness In Wonderland, Sean Price – Imperius Rex, Iglooghost – Neō Wax Bloom.
Karel Veselý
Arca – Arca
Sentiment a futurismus se nevylučují.
SZA – CTRL
Moses Sumney – Aromanticism
Martina Wes
Mutoid Man – War Moans
Nezklamali.
The Afghan Whigs – In Spades
Taky.
At the Drive-In – In•ter a•li•a
Slušnej návrat.
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.