Články / Reporty

Žereš kosatky, zmede? (Brutal Assault 2018)

Žereš kosatky, zmede? (Brutal Assault 2018)

WAGHiSS666 | Články / Reporty | 09.08.2018

Proč vůbec jezdit na hudební fesťák, jak moc je sprostý překřtít několikadenní open air na dovču? I tady teče pivo proudem, čím víc peče, tím silnějším, pořád se ale nenecháváme rozptylovat atrakcema, reklamama a povšechně nadbytečnýma pičovinama. V Josefově se relaxuje těžko, čtyřdenní očista metalem nedává výdechu, slunce škvaří a vyčerpané davy se vrství po celodenním lomozu. Dneska nám stačí hlavní stage, rozehřívačka.

„Není sice politicky korektní říkat to na takovýmhle festivalu, ale já věřím, že můj život je v dobrých rukou.“

Narvat do metlošů harekrišna popěvek a na stará kolena nestydatě vysypat z nohavice svižný hardcore klasického střihu, hlavou dolů, s inspirativním úsměvem na rtech, jako by to bylo včera, kdy kapely na Sedmičce znamenaly vyprodaný sváteční rituály. To Comeback Kid se o přízeň bát nemusí, za tu spoustu let vyleštili melodický hardcore z kanadské hokejové šatny k dokonalosti, tím spíš, že nová deska Outsider zase o něco víc zavání punk rockem a na velký pódia jsou zvyklí. Hymny místo hitů. O blbostech jako Steve’n’Seagulls nebo Brujeria škoda psát, divadlo a hra na drsný Mexikány z kartelu nebo debilní recese, co není k smíchu. Chicken chasin’ music? Jdu radši očíhnout, co nám připravilo pouliční veganstvo, byť s vidláky soucítím (jsem jeden z nich).

„Mělo by to hrát pomalu a mělo by to šťavit,“ říkal o Kurokuma a vydržel to přesně o jednu skladbu dýl než já tu první. Vlastně už mě tohle motání v kruhu unavuje, sem tam se holt překvapení nedostaví. Na klišé z principu není nic špatného, vždyť The Black Dahlia Murder je ždímou všechny dosucha a maká to neskutečně! Roztočený řepy, splašený včelíny, šicí stroje, řezničina, zběsilý metal se vším všudy. Trevor Strnad možná není nejlepší frontman pro tuhle saň, to se ale snadno odpouští, jakmile spustí první slabiky, čehož si později všimnou i Cannibal Corpse, když před klasickým závěrem setu (Hammer Smashed Face, jak jinak), Trevora pozvou na hostovačku v Stripped, Raped and Strangled. Milí kluci, ale vládnou riffy, na tempo nehledě.

fotogalerie z festivalu tady

Vseru se do první řady pod plachtu Jägera a vyčkávám. Čím vyšší očekávání, tím slabší může být dojem, a funguje to i naopak. Page Hamilton je možná kokot, ale na růžovou kytaru neumí naložit jen tak někdo. Helmet jsou šlapající mašina. Rezignace na pičoviny, jako je třeba poslední deska, má nekompromisní výsledek, hymna za hymnou, klasika střídá klasiku, tlak akorát a oddechu zrovna tak. Viděl jsem svýho tátu mlátit hlavou jak za mlada, když na ní ještě něco rostlo. „Odpustím si MAKE SOME FUCKING NOISE. Nejsem Ozzy.“ Kokot umí.

Výhoda Brutalu je rezignace na přídavky, nevýhoda, že v pozdních hodinách se sety prodlužujou kolikrát za únosnou hranici a dav za rukojmí výkupné nebere. Nedaleká setkání s gentlemany na dva způsoby. Vysvětlete mi někdo, jak Gojira takhle vyrostla? Kdo se z těch Francouzů posral jako první? Na slot headlinera charisma Joea Duplantiera nestačí, v čem to je? Takhle nějak to zní, když chytrý lidi umí hrát sprostou muziku. Jen škoda, že za všemi světly, za vší tou pompou a pyro absolutním zvukem nasekaných riffů a parytmů bicích se udusí poselství, co Gojira nesla a nese. A nejsem tak naivní, abych uvěřil, že někdo po jejich setu, kdy na rukou davu plavaly kosatky, přestane žrát maso nebo začne recyklovat odpad.

Závěr prvního dne patří tradičně black metalu, málem mě ale vyženou Paradise Lost – chcíplý start, spící zvukař nebo vypnutá technika? Kam se poděl ten vysoký standard minulých ročníků? Když to jde Francouzům, proč trpí Angláni? „This is another song about dying. Sing along, come on. You might die tommorrow.“ Šibeniční humory, romantika s anglickým chladem a neskutečný letitý hudební vývoj na trase death-doom-goth-synth-pop-rock-doom-death a zase zpátky cestou přitvrzování. Nick Holmes má ve smutném hlase dost charismatu nato, aby mi nedovolil odejít, ale celá kapela šlape. Proč už tyhle muziky neposlouchám?

Tormentor stranou, únava neúprosná a zítra je velký den. Čeká nás výheň, Laibach a Jacob Bannon. See You in Hell.

Info

Brutal Assault 23
8. - 11. 8. 2018
Pevnost Josefov, Jaroměř

foto © kubuthor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články