Martin Řezníček | Články / Reporty | 24.10.2016
Čtvrteční večery mají specifické kouzlo. Únava stupňující se od pondělí přechází v příjemné hučení v hlavě a vidina pátečního odpoledne je lákavá jako vůně pekárny, okolo které člověk denně chodí na tramvaj. Pro někoho ideální čas přepnout na autopilota a usnout u sledování krimisérie nebo třístého dílu soap opery; ne tak pro zaplněný sál Divadla Archa, netrpělivě očekávající dvě silná vystoupení dvou slovenských žen – zpěvačky Shiny (z kapely Longital) a písničkářky Katarzie. Obě spojuje nejen jazyk, krajina původu a vydavatelství Slnko records, ale i dvě nově vydaná alba, která byla v Arše pokřtěna.
Večer otevřeli Longital. Shina přikráčela na jeviště ve škrabošce – tajemná – zápěstí ovázané šátky. Tanec, připomínající strom chvějící se ve větru, zhmotňoval vše, co pro zpěvačku představuje album Divoko: „Ve mně slovo ,divoko‘ představuje spíš cosi bez zábran, bez předsudků. Bez toho, co by člověk měl dělat, protože to tak dělají všichni. To je pro mě divokost. Uvolnění.“
A při koncertu bylo znát, že důležitý je pouze autentický prožitek – jak u interpreta, tak u diváka. Když se na pódiu při písni Na horu a dolu zjevily vlčí hlavy, sál přikryl tajuplný mrak imaginace, ze kterého udivené obecenstvo našlo cestu až po necelých devíti minutách, kdy skladba skončila. Kdyby se podařilo udržet publikum po celou dobu takto soustředěné a tiché, koncertu by k dokonalosti už nic nechybělo. Kromě Verím neverím zazněla nová deska celá, ústřední píseň Divoko pak přišla za velkého aplausu pěvecky podpořit Lenka Dusilová; novinku následně i pokřtila.
Katarzia je někdy označovaná jako mluvčí generace Y. Zpěvačka zvolila nekonfekční outfit, který posílal tucty polibků všem divákům, což odpovídalo jejímu milému a přátelskému vystupovaní. Odzbrojující úsměv, sebeironie a nenucenost při interpretaci působily v kombinaci s přesně mířenými a životem poučenými texty jako dva protipóly. V podání Katarzie bývá tíživá pravda vyprávěna s obdivuhodným nadhledem. Na pódiu se postupně objevilo několik hostů (zpěvačky, dětské tanečnice), mezi nimiž nesměl chybět ani David Koller, který odbubnoval cover své písně Záchranář. Křtu alba Agnostika nelze, stejně jako celé desce, nic vytknout.
„Ženy tento svět tlačí stále dopředu,“ řekl muzikantský i životní partner Daniel Salontay v citovaném rozhovoru. Těžko soudit, zda tato formule platí univerzálně, ale po dvojkoncertě Longital a Katarzie člověk odcházel s přesvědčením, že ano.
Longital (sk), Katarzia (sk)
20. 10. 2016, Divadlo Archa, Praha
foto © Vlastimil Vojáček
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.