Jakub Koumar | Články / Recenze | 25.04.2017
Zjevení. Asi tak by se dalo popsat pražské duo Lavra, upozorňující na svou existenci prvním mixtapem EVE. Projekt zpěvačky Barbory Zelníčkové a Tomáše Vondry, člena držitelů Vinyly Orient, vydává tajemnou desku. Mixtape doplňuje film připomínající roztříštěnou snovou koláž, v níž se prolínají zastřené i deformované obrazy představ a myšlenek.
Nahrávka EVE se představuje jako těžko předvídatelná, sebevědomá a uhrančivá. Honosí se nepřeberným množstvím vlivů i jejich precizním mísením, kombinováním a vyvažováním, přináší hrozivou zvukovou smršť i ambientní klid. Obojí se potkává v pevných a vynalézavých melodiích hlasu Barbory Zelníčkové. Těmi zpěvačka žene skladby vpřed a nenechá je příliš zpomalit nebo utéct zbytečně daleko. Její líbezný hlas má v sobě cosi neodolatelně temného, jako volání Sirény vábí do světa mohutných, valících se dronů a nabroušeného ambientu, do světa, kde nic dlouho nepostojí. Vibe střídá vibe a z jeho mizejících rezonancí vstávají poklidně táhnoucí se plochy, ale jen než je rozvlní hutná rytmika, jejíž kontury se postupně rozostřují ve skřípot a šum.
Lavra nakukují do witch housu, ale jdou za jeho hranice, navštěvují dark pop, jako doma jsou v experimentalu a notují si s noisem a dronem. Všechno se do sebe navzájem zahryzává a každá ingredience má zároveň přesnou míru. Nejednou se schyluje k rytmickému sprintu, ale vzápětí ho zaškrtí záměrné nedokonalosti, rytmus se rozpadá, obaluje ho nejistota, rozostřenost. Zvukový obraz se třese, jako by ho natáčela nejistá ruka. Tehdy se i jinak neochvějný hlas stahuje do role vytrácející se ozvěny na pozadí očistné, ambientní melodie, které však nikdy nechybí kakofonní nádech temnoty. Každý okamžik EVE doprovází stinná stránka, napětí.
Lavra se vynořila z neznáma s mimořádně podmanivým albem. Ve všech jeho koutech číhá něco neblahého, ale zároveň přitažlivého. Je výjevem zpoza hranic vědomí, z míst, do nichž je obtížné se dívat, ale zároveň se jim vyhnout.
Lavra – EVE (diy, 2017)
www.lavra.bandcamp.com/album/eve
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.