Články / Rozhovory

Zpětná vazba Kalle

Zpětná vazba Kalle

Tereza Tůmová | Články / Rozhovory | 16.01.2015

Seděli jsme spolu s Veronikou a Davidem u piva pěkných pár desítek minut a za nic na světě se mi nechtělo odejít, chtěla jsem poslouchat dál. Jen málo muzikantů, natož debutujících, mě odzbrojilo natolik silným a vyhraněným názorem. Od rozhovoru utekla nějaká doba, limitovaná kazetová edice desky Live from the Room je pryč a chystá se vinylová podoba. Kalle.

Pořád jsem čekala, kdy budete hrát v Praze, abychom si našli čas na rozhovor, a teprve nedávno jsem zjistila, že tady studujete.
Veronika: Studium je pro nás vedlejší, s hudbou to nemá nic společného, ani s ničím, čemu se věnujeme…

David: … spíš jde o to, že jsme tady v Praze.

Veronika: Možná je výhoda, že máme čistou hlavu na tvorbu, je to jen koníček.

David: Já bych nerad studoval umělecký obor, protože pak se z toho stává taková nutnost.

Umění by mělo plynout spíš z přirozený touhy.
Veronika: Pokud je v přístupu k tvorbě nějaká povinnost, tak to bude nejspíš znát. Lidi, kteří dělají hudbu jako koníček, tvoří něco, z čeho čiší víc lásky a klidu.

Vybíráte si, kde budete hrát? Chtěla jsem s vámi mluvit už v létě na Psy-High a nakonec jsme se potkali na narozeninách Roxy…
David: To se přece nevylučuje.

Veronika: Uvědomuju si, že máme posluchače z různých žánrů, takže můžeme hrát na různých akcích a nebráníme se tomu, pokud nám pozvánka přijde sympatická. Mně se líbí, že každá akce má svoje publikum a já vídám různý obličeje… Ale samozřejmě už jsme nějaký koncerty odmítli.

Cestou sem jsem si lámala hlavu, jaký význam má vaše jméno?
Veronika: My jsme docela dlouho s Davidem hráli úplně beze jména. Pak nás jednou kamarádi pozvali na jednu menší akci, tak jsme začali vystupovat jako David a Veronika, na feminističtějších jako Veronika a David. Ale pak už z nás všichni měli srandu, tak jsme začali přemýšlet nad kombinací písmen, která nebude nic znamenat, ale zároveň bude mít zvuk. Vymysleli jsme Kall a moc se nám to líbilo, jenže pak jsme zjistili, že v Norsku existuje kapela z podobné hudební oblasti a jmenuje se Kall. Tak jsme přidali E a myslím, že jsme to zjemnili. Samozřejmě jsme pak hledali, co znamená Kalle, no a v severských jazycích to má víc významů.

David: Pro nás to kromě názvu kapely nemá význam. Pouze libozvučný název, který se k nám hodí.

Hledáte libozvučnost i v textech?
Veronika: Jo, když skládám, snažím se vnímat nejen texty jako verše, ale i celek, jak to zní. Pro mě je zvuk slov důležitý, a to je asi taky důvod, proč jsme zvolili angličtinu. Neznamená to, že bych neměla ráda češtinu, ale v angličtině cítím víc tónů.

David: Od toho jsou jiné kapely, aby zpívaly česky.

Baví tě zvuk jiných kapel, co zpívají v angličtině?
Veronika: Náš kamarád z Anglie, James Reindeer, který dělá hodně temný hip hop. To mám moc ráda. Kombinuje křik s rapem a myslím, že je dost nedoceněný, ale je pravda, že dělá něco, co se každému nelíbí. Je to sympaťák.

S ním s jste se seznámili na společném koncertě?
David: Jo, jemu jsme pořádali tady u nás první turné, asi před dvěma lety, a letos jede už třetí nebo čtvrté.

Veronika: David říká skromně my, ale zařídil to především on, vyřizoval všechny maily s Jamesem a před prvním setkáním bylo i trochu nervozity. Podle mě si u nás našel i fanoušky, jezdí pořád na ty samá místa.

David: No, fanoušky, spíš pořadatele. Alternativní rap je u nás dost okrajový žánr. Cesta amerických politických kazatelů je u nás málo rozšířená.

Jak vnímáte politiku v hudbě tady u nás?
David: Takhle, naše muzika i texty jsou apolitický, já nejsem politicky nějak významněji vzdělaný, takže nevím, kde může být pravda do tý míry, abych si za tím stál a vkládal to do textů. Ale je to přirozený, ostatně punk z politické nespokojenosti vychází.

Veronika: Člověk, co vyjádří nějaký radikální názor, se vyhraňuje a to toleruju.

David: Dost hudebního undergroundu je založeno na politických názorech. I u nás to tak dlouho bylo, ačkoli v jiném smyslu než v zahraničí.

Veronika: Vezmi si, že všechny státy s levicovou minulostí mají underground spíš protilevicový. Vlastně se to pořád obrací, vždycky to bude protipól dané vlády.

Debutovou desku jste vydali na kazetě. Když se podíváte, jaké obrození zažily vinyly, čekáte něco podobného u kazet?
Veronika: Mě přijde, že se kazety vrací.

David: Teď určitě, ale nedá se to srovnat s vinyly, protože kazeta není zrovna dokonalý audioformát, je tam šum, ořezané frekvence, i když má své kouzlo. My ji máme především proto, že jsme desku nahráli na kazetový pásek a chtěli to tak zachovat.

Veronika: Už jsme všechno prodali. Ani jsme si nenechali nic pro sebe.

David: Já mám jednu v autě.

Veronika: Tak to je dobře.

David: My jsme vydali 115 kazet a asi po měsíci jsme dělali dalších 120, takže máme venku, řekněme, 240 kazet a v tuhle chvíli je to konečný číslo.

Návrat vinylů vidíte především jako druh „audiofetišismu“?
David: Hudební průmysl se hrozně mění, najednou si nemusíš nic kupovat, všechno je dostupné během pár kliknutí. A aby to mělo nějakou přidanou hodnotu, aby to mělo smysl pro člověka, který si to koupí, je podstatný analogový formát s trošku jiným zvukem, a to je právě vinyl, takže mně to přijde úplně logické. Navíc obal vinylu je díky své velikosti výraznějším artefaktem. Já si třeba za posledních pět let nekoupil ani jedno CD, protože pro mě nemá hodnotu.

Veronika: I když zvuku zas tolik nerozumím, ten z vinylu je jiný, hmatatelný, a já si to víc užiju, navíc pro spoustu lidí má hodnotu i rituál přehrávání desky.

Takže vinylová verze Life from the Room byla jen otázka času?
Veronika: Původně jsme chtěli zůstat jen u kazet, a to především proto, jak moc lo-fi celá nahrávka je. Následně nám ale přišla nabídka i na vydání LP. Důvod, proč jsme na ni přistoupili, je, že Live from the Room se těší mnohem větší přízni, než by nás napadlo v těch nejkrásnějších snech. Takže je to důsledek zájmu kritiků a posluchačů. Taková zpětná vazba na zpětnou vazbu v podobě dalšího formátu.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články