Články / Reporty

Zrní, návrat ke kořenům

Zrní, návrat ke kořenům

Dominika Danieliková | Články / Reporty | 15.02.2016

Všechno to začalo dne, když čtyři Honzové potkali jednoho Ondru. Sbalili si svá fidlátka a jako studenti jezdili o víkendech Praha - Kladno vydělávat si hraním do klobouku. Ruce jsou zmrzlé, klobouk prázdný. Kluky to ale baví, slíbili si věrnost na život a na smrt a taky to, že budou nejslavnější kapela všech dob. Pomyslíte si: zazvonil zvonec a pohádky o čtyřech Jenech a jednom Ondrovi je konec. Ale kdepak. Kapela ovlivněná postindustriálním Kladnem, kde se něha snoubí s brutálem, rozsévá své písně už pěkně dlouho.

Při našem posledním rozhovoru Honza Unger podotkl, že nejlepší to bude, až se se s kapelou vrátí na začátek. Ten čas právě nastal. Návratem ke kořenům slaví patnáct let. Venku je tma, ruce jsou zmrzlé jak před patnácti lety a kapelu to baví taky stejně. Bez jakéhokoliv nazvučení, jen syrové tóny hudebních nástrojů a zpěvu...

Většinou sál i poschodí zejí prázdnotou. Ale dnes? Před klubem plno, na baru plno i před pódiem plno. Řekli byste: Lidí jako máku. Lidí jako zrní! Přicházím plná očekávání. První setkání na Colours of Ostrava zapůsobilo, to druhé na Letní filmové škole už méně. Tehdy jsem ještě nechápala Ungerovy gesta a pohyby, ve spojení s celou kapelou příliš teatrální. Ale to je pryč. Po zlínském koncertě je jasné, že vytváření vlastních světů je skutečné, že válka mezi melancholií a radostnou energií uhelných tónů je pro každého z nás jiná, že hudba může prostupovat skrze vnitro a působit mravenčení v zádech.

Tenhle koncert má všechno, co je třeba. Hudba se sype v houpavé náladě a nezastaví se, abyste vydechli, celé to je jeden velký nádech a hlavně oddech od všeho, co necháte v šatně klubu. Kombinace houslí, kytary, bicích a zpěvu působí organicky, přirozeně, celistvě. Hravá instrumentální zručnost, silné texty a osobitá nálada písní, která vytváří svůj vlastní vesmír, to je to, co má Zrní ode všeho „plevelu“ na domácí scéně navíc. Skladby balancují na hranici něhy, elektroniky a folku, pohlcují. Společně jsme jen Dva, skládáme písmenka do vět, skládáme papírový květ, spolu stárneme už dvacet osm let, dáváme pozor na les, ať nás nespolkne hýkal, sníme, že se vynoří nový svět a pak přijdou deště a nám nezbývá nic jiného, než abychom se vrátili, vrátili o krok zpět. A potom prásk, prásk, prásk, země se začne pod nohama třást… housle ztichnou, v sále se rozsvítí a jsme zpátky v realitě. Magický vesmír se rozpadá, konec světa nastává. Všechny „slepice“ s kabelkami ožívají a jdou si sezobat Zrní dříve, než se rozsype po klubu.

Info

Zrní
12. 2. 2016 Fénix Club, Zlín

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace