Martin Řezníček | Články / Reporty | 20.07.2017
První den. Postávání, posedávání, přešlapování. Seznamujeme se s areálem a slintáme nad pověstným industriálním prostředím. Pece, komíny, pletence trubek a četné konstrukce, které ani běžný smrtelník nedokáže pojmenovat. Tvary a útvary. Mezi mnoha stagemi se proplétá přes padesát tisíc lidí. Ahoj, Ostravo!!!
Birdy nedobrovolně jenom z dálky, v deset ze stověžaté nebylo pro kempaře dostatečně včas, program ale pokračuje dál... Na Alt-J jdeme s určitými obavami a ze začátku se zdá, že nejsilnějším momentem koncertu bude ten, kdy kamarád přináší dvě piva. Hlučící dav kolem nepomáhá a úvodní singl 3WW vyznívá skoro naprázdno. O tom, že se Alt-J nenarodili pro velké stage už bylo napsáno hodně, po pár písních se nicméně kapele podaří zvuk zahustit a udržet pak fanoušky v bdělém stavu až do konce setu. Zajímavá je i vizuální produkce, připomínající svisle padající čáry deště, mříže a další obrazy, které imaginace dovolí.
Přesunujeme se na nejzadnější stage. Přesun naštěstí netrvá tak dlouho, areál působí jako obří, ale celý se dá projít do deseti minut. William Close and The Earth Harp s Lenkou Morávkovou – na pódiu není jediný běžný nástroj. Desítky metrů dlouhé struny harfy nad hlavami diváků, harmonium ze skleněných tyček, basové pady na divně tvarovaném pultu a drum cloud (blány bubnů rozestavené do tvaru mraku). Vizuální dojem zprvu vítězí nad hudebním a poněkud tuctový, ale vkusný ambient zas tak moc nebaví. Když ale rytmus nabere na dynamice a nevtíravý vokál zpěvačky rozčísne melodii, celý set začnu pomalu dávat smysl – vlastně i jako předehra k zítřejšímu koncertu UNKLE.
Na závěr dvakrát elektronika – jako první tuzemské duo Bratři. Jejich velmi přístupný dvouapůlhodinový set, v němž se mixovalo techno, deep house a dance, sice přilákal mnohonásobně méně lidí než následující Digitalism, Bratři ale minimálně v jednom ohledu zahraniční hvězdu překonali. Na rozdíl od Digitalism, kteří spíše jen pouštěli, vlnili se, kroutili knoflíky a hecovali publikum (říkejme tomu DJ set), totiž předvedli live show, která vždy působí živěji a zábavněji. Němci ale stavěli na bohaté zásobě tanečních hitů, které fanoušci s nadšením hltali, takže vibe ve stanu chvílemi dosahoval stropních hodnot. Je pak na každém, čemu dává přednost.
Colours of Ostrava 2017
19. 7. 2017 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
foto © Jakub Šarjak
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.