Jan Starý | Články / Reporty | 04.02.2018
Holka z Mnichova u šatny vykládá, jak ji těší, že si konečně může Berghain odškrtnout ze seznamu. Stejně jako desítky dalších jí podobných ale za chvíli narazí. CTM nabízí jednu z nejsnazších možností, jak se do pověstně nepřístupného prostoru dostat, zároveň s ním ale zachází, mírně řečeno, nekonvenčně.
Anebo se dá mluvit o čiré dramaturgické zlomyslnosti, protože pouštět natěšenému davu totálně minimalistický soundart, ve kterém zazní jednou za 15 vteřin krátký ruch, je zkrátka perverzní. Maximilian Marcol se za doprovodu kytarového dua AAA-AAA postupně dostal do zóny šedé, abstraktní ambience, přes nemalou intenzitu byla ale atmosféra překvapivě odlehčená, pohodová. A v podobném duchu se nesly další sety. Cevdek Erek opět připomněl, jak jednoduše může působit objevování: na jediný buben dokázal čistě akusticky v reálném čase vytvořit hypnotické (poly)rytmy díky jednoduchému využití druhé strany bubnu, na který se dá například přiložit metlička. A korejská cellistka Okkyung Lee možná zahrála na své poměry nahlas, ale její free improv set byl opět intimní, fascinující především díky mutacím témbru a jistotě, se kterou značně abstraktní set bez jediného momentu nudy vedla.
Jenže na CTM bylo vždycky těžké vysledovat nějaké vzorce a na ročníku s motivem Turmoil to platí dvojnásob. V tomhle případě došlo během jediného večeru o obrat o 180 stupňů. Tlak rostl od začátku večera a první vrchol přišel s Violence: brutálně zboosterovaný mix elektroindustriálu, trapu, raveu a noiseu by mohl jinde vyznít ploše a plastově, ale na berghainské aparatuře rval uši a nutil do šamanských tanců nez ohledu na to, jestli zněl rap nebo řev. Následující Bliss Signal si vystačili s konstantním nátlakem kytary a elektronických ploch – až příliš jednoduchá formulka, v rámci zběsilosti noci ale fungovala a držela žádoucí intenzitu.
Od jedenácti do čtyř, bez drog, bez kofeinu, bez maté? Tenhle večer únava nehrozila. Když náhodou utichla hlavní stage, byl tu Panorama Bar, menší prostor s přehnanou aparaturou, ve kterém subbasy vytlačovaly mozek ušima. Tady úřadovaly Perera Elsewhere s DJ setem zaměřeným na tribal a polyrytmy, ve kterém vynikly především gqom tracky, a Jana Rush se smrtícím jukeovým výběrem. A dekonstrukce industriálního techna v podání čínské Hyph11e příliš nezaostávaly. Ale zpět do hlavního sálu: snad největší spoušť po sobě zanechali Schwefelgelb, EBMko poučené technem a současným zvukem (synthwave?) v naprosto precizním provedení skladatelském i produkčním. Už samotný analogový zvuk na téhle soustavě by přivodil audiofilovi menší nirvánu. A tanečníkům, kteří procitli z tranzu, pocit, jako by právě uhěhli půlmaraton.
Na kvalitu, diverzitu a četná překvapení už si návštěvníci CTM zvykli. Letošní novinkou je mimořádná konzistence programu: každý blok má zřejmý rámec, který zkoumá. Díky tomu fungují slabší momenty jako dílky mozaiky – a silné sety jsou ještě silnější.
CTM Berlin 2018
26. 1. - 4. 2. 2018, Berlín
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.