Jan Starý | Články / Reporty | 02.02.2019
Venetian Snares nepřijel. Kanadský breakcorový fenomén na poslední chvíli odřekl set v Berghainu, a festival tak přišel o headlinera. Další hvězda Gazelle Twin v nejslavnějším klubu Evropy pro změnu nezvládla zvuk a celkově působila nevýrazně. A CTM pokračovalo dalšími skvělými dny.
Kapitola IV: Džungle
Dvojice bubeníků buduje rytmy, které se neustále proplétají a rozcházejí, jejich hlavním cílem je ale pokaždé trans. K nepoznání zdeformovaná basa pracuje na zvukových stěnách. A vokalista mumlá, scatuje, zpívá jako anděl, bručí, zaklíná. Název kapely – Zoo – nevystihuje nespoutanost, která tu panuje.
Tenhle indonéský projekt je spojený se známější dvojicí Senyawa přes zpěváka Rullyho Shabaru, který celému vystoupení dominuje. Suverenita, se kterou přechází nejen mezi výškami, ale hlavně úplně rozdílnými hlasovými technikami, je neuvěřitelná, nemluvě o tom, jak rytmicky obohacuje hudbu. Principiálně nemá celek daleko k mathrockovému lámání nebo psychrockové repetici, není tu ale ani stopa žánrové rutiny – snad by se dala najít paralela se samorosty Oneida. A zásadní je indonéský charakter hudby, důraz na tradici bez její konzervace, díky kterému zní Zoo pro Evropana velmi nezvykle.
Nakonec není zásadní, že set místy ztrácí tempo. U každého zvuku, který Shabarovy hlasivky vyluzují, totiž žasnu.
Kapitola V: 16 × 5 × 8 + 9
Tolik reproduktorů jsem napočítal v prostoru Monom. Sál v úžasném bauhausovském komplexu Funkhaus Nalepastrasse se hrdě označuje za místo s nejvyspělejším prostorovým zvukem na světě, s čímž se těžko dá polemizovat. Poměrně malá místnost je rozdělená na devět čtverců, které jsou vždy podložené subwooferem, šestnácti sloupy, na kterých jsou vlastní malé reproduktory. Tohle uspořádání poskytuje umělcům, kteří mají v Monomu hrát, ohromné možnosti.
Ale to je svým způsobem past, protože pak se ze setu může stát jen přehlídka technologie. Mezi těmi, kdo zkoumali možnosti prostoru, nakonec vynikl veterán Drew McDowall s víceméně ambientním setem, kterému prostorové manipulace dávaly psychedelický náboj. Syntetizované hlasy obletující v prostoru a celkově nezvyklé až cizí barvy zvuku daly vzpomenout, že McDowall hrál v Coil, jinak ale demonstruje příklon k vlastnímu stylu z poslední doby.
Ještě silnější bylo vystoupení, které na specifičnost Monomu částečně rezignovalo. Mats Erlandson a Yair Elazar Glotman hráli na CTM svou novou skladbu premiérově se smyčcovým kvartetem. Zatímco jejich společné album stojí na kontrapunktu akustické kytary s ambientnějšími akustickými a syntetickými zvuky, tady šlo o mnohem kompaktnější dronovou skladbu. Smyčcové a pozounové plochy dobarvovala prostorová elektronika, zásadní byla ale právě akustická složka. Trpělivý posun zvukových ploch v zešeřelém sále strhával do proudu hudby a dával zapomenout na plynutí času.
Kapitola VI: Násilí
Čtvrtek v Berghainu měl být večerem hvězd, ovšem program s Eartheater, Gazelle Twin a Lotic ovládl noise. Podnikavý pankáč C-drík, který se už mnoho let věnuje (spíše neakademické) experimentální hudbě zemí třetího světa, zřejmě na festival dovezl pár známých z Asie a ti si v přízemí mezi ohromnými sloupy uspořádali párty. C-drík sám se vytáhl strohým, pozvolna stupňovaným hlukem. Filipínec Rambo distribuoval hluk v krátkém, zničujícím formátu, zatímco Vietnamec Nguyen Hong Giang zvolil dlouhý, ubíjející set. Hluk se posléze přenesl i do hlavního sálu, kam beztak průběžně doléhal, a s Prison Religion ho ovládl. Zběsilá, uřvaná dvojice se nejspíš inspirovala u Death Grips, ale v jejich pojetí už nezbylo nic než agrese. Na berghainské aparatuře zní zpravidla i hodně hlasité věci kultivovaně, tohle byl ale čistý teror.
CTM Festival 2019
25. 1. - 3. 2. 2019
Berlín, Německo
fb událost
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.