Články / Reporty

Decentní, a přesto silní B/B/S/

Decentní, a přesto silní B/B/S/

Zdeněk Němec | Články / Reporty | 18.02.2015

Malá, přátelská a útulná. Taková je pražská Kavárna Potrvá, kterou v sobotu 14. února (tohle datum si zapamatujte, protože bude figurovat v žebříčcích za rok 2015) navštívila mezinárodní trojice hudebníků. V Praze se poprvé představil projekt B/B/S/ a jen těžko mohla parta pořadatelů vybrat vhodnější flek.

Kanaďan Aidan Baker s Nadjou (nebo bez) neustále křižuje Evropu. Do naší domoviny zavítal nejednou a jeho povědomá tvář nastupuje před publikum jako první. Smyčcem na kytaru jemně startuje první set. Vyzařuje z něj klid. K Bakerovi se připojuje Andrea Belfi, jehož role za bicí soupravou klame. Ne, není to jen bubeník, ale taky perkusionista, hráč smyčcem na činely a především jedna třetina celku. Jednotlivé iniciály v názvu kapely jasně definují vztah vystupujícího Kanaďana, Itala a Nora. V okamžiku, kdy sestavu na pódiu doplní i roztržitý Skodvin, je zřejmé jak moc je každá ingredience důležitá.

Poslední deska NK012 mě zatím nezasáhla, jak jsem čekal. Když nad tím teď přemýšlím, tak to bude „neukázněným“ poslechem, který je u minimalistické až ambientní psychedelie rozhodně nedostačující. Stejné je to s koncertem a zřejmě proto kapela rozdělila produkci do dvou částí - soustředění na max!

Aidan Baker, Andrea Belfi a Erik K Skodvin jsou natolik silné a inteligentní osobnosti, že nemají potřebu dávat svou důležitost najevo. Naopak. Občas je vidět, jak si navzájem pomáhají s rozvinutím hudebního motivu a gradující improvizací. Případně si jdou z cesty a vypadá to, že se hudba prakticky vytrácí. Už jste někdy viděli hrát kytaristu na struny trčící z ladící mechaniky? Je slyšet pouze Erikova vrzající židle nebo mačkání čudlíků, a přesto má dopad mikroskopického koncertu B/B/S na vnímavého posluchače neuvěřitelnou sílu. Pokud navíc vycházíme z předpokladu, že všechny zvuky, které nás obklopují, mohou být za jistých okolností hudbou, dostáváme se k nejčistší definici ambientní hudby.

Info

B/B/S/ (ca/it/nor)
14. 2. 2015, Kavárna Potrvá, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace