peoplelikehim | Články / Recenze | 05.02.2013
Přemýšlím, jestli převaha recitativů a (polo)deklamací v hudbě undergroundu je něco, co pramení z náklonnosti k českému jazyku a demonstraci spravedlivého názoru. „Přes rybník koulejí sudy, děti se kloužou, bába táhne otep...“ Pokud jste osedlali ve Valdštejnské jízdárně Jakuba Schikanedera, leda pochmurnější obrazy stařen – vedle malebných pastelek a poněkud vstřícné romantiky jsou tu groteskní záškuby, jako u obrazu Stařena s dítětem. Mikoláš Chadima už nehraje ryčnou alternativu, i když jeho paleta byla vždycky doširoka rozevřená a vedle minimalistických balad uměl i dlouhé jazzrockové serenády.
Sto minimalistických básní může intervenovat na území čajovnických seancí, ale jen pokud si tam dovedete představit potměšilého jezevce Ivana Wernische, jehož básně zde pětičlenné trio zhudebňuje. Pokud vám minimalismus implikuje něco ezoterního, tak rychle zapomeňte, ono ani Wernisch není jen autorem legračních kresbiček a absurdních anekdot, rychlého humoru. Chadima na své poslední nahrávce předestírá, co to znamená gradace, jak zviklat zdánlivou stereotypnost a jak dát pocítit jednotlivé nástroje, jejich barvy.
Bezmála hodinová nahrávka vládne silným a barevným zvukem a klame v několika rovinách: když už jazzrocková náklonnost ke smutné kocovině, pak s podložím noiseovým, když už pomalá náladová koloratura ve více než desetiminutové Zapadá slunce, v níž se melancholie převaluje na pomezí jednotlivých skupenství, tak v opilém bezčasí zhroucené meditace. Ani tady nesmí chybět rázný Chadimův recitativ, stejně jako rafinovaně postrockový minimalismus s číhající krysou starého noise-industrialu Rozmazaných dětí. Vemte kytary, zápalky a hněv, vyvoláme ducha King Crimson! Sto minimalistických básní, potažmo Chadimova poslední štrapáce, je jako dobře vydělaná nubuková useň, vepřovice nebo hovězina, má sametový límec. Cesta dlouhým dnem do dlouhého já, zhola bosá.
MCH Trio – 100 minimalistických básní (Guerilla Records, 2012)
www.mchband.cz
Text vyšel jako součást profilu labelu Guerilla Records ve Full Moonu #27>.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.