Články / Reporty

Dobří bubáci se vracejí (Marilyn Manson)

Dobří bubáci se vracejí (Marilyn Manson)

Viktor Palák | Články / Reporty | 22.11.2017

Některé věci se nemění. „Dobrý den, vy jdete na Mansona?“ ptá se mě ztracený mladík na Výstavišti. „Jsem si říkal, že asi jo, celý v černém… A začne to včas?“ Těžko říct, Mansonovy (české) koncerty provází rozporuplná pověst a zkušenost z těch předchozích jasně říká, že zatímco na albech klíčová osobnost teatrálního shock rocku ještě dokáže překvapit (minulá deska Pale Emperor), koncerty jsou tak trochu rutina. Tu mohly tentokrát narušit dva faktory: pražské vystoupení bylo úplně první po úmrtí vězněného Charlese Mansona (kuriozitka, ale co kdyby) a taky šlo o součást turné, na které Manson vyrazil zraněný poté, co na sebe během newyorského vystoupení převrhl kulisy.

Koncert tak zahájil na vozíčku upgradovaném na trůn jakýmsi žehlicím prknem, čímž mimo jiné vystihl celkovou druhořadost své aktuální koncertní produkce. Světla byla ještě slušná, nevýrazné látkové backdropy i inkriminovaná kulisa s pistolemi už méně. Jistě, na svých koncertech na sebe snaží strhávat pozornost hlavně Manson sám, pódiová výprava ale i tak působila trochu jako z nouze ctnost. Což má ostatně společné s novou deskou Heaven Upside Down. Ta je sice slušnou, ale v prvé řadě přece jen reminiscencí na formativní (tedy devadesátá) léta Mansonovy kariéry. Kde relativně funguje groovy Kill4Me, selhávají singlové vypalovačky, oživovat zvuk Antichrist Superstar dvacet let poté není dobrý nápad. A živé předvedení Sweet Dreams? Jasně, Manson covery vždycky uměl a tohle je soudě podle smartphonů uvedených do stavu pohotovosti jeho největší hit – ale je to fakt nutné?

Úplně šťastné nebylo ani pracovat (respektive nepracovat) s relativně dlouhými pauzami mezi skladbami, zjevně potřebnými k manipulaci s ortézou a kostýmy – Manson se v Praze dočkal znovu velmi slušného přijetí, hluchých míst se ale koncert nezbavil a kromě zmíněných pauz mezi ně patřil i opakovaný humor na téma „ne, ti páni na pódiu opravdu nejsou lékaři“, případně nához do publika, že „pokud jste na drogách, je to špatně – protože jste je prvně nenabídli mně“. Vážně? Byl by pak ten koncert lepší?

„Everything has been said before,“ notoval Manson ze čtrnáct let staré desky The Golden Age of Grotesque a shrnul tím i svůj vlastní koncert, což je pro autora jednoho z nejlepších živých metalových alb (Last Tour on Earth) poněkud trudná vizitka. Na druhou stranu náboj jeho průlet tím nejlepším z diskografie (včetně špinavé, stařičké skladby Tourniquet) měl a vynucenou statičnost indisponovaného muzikanta vynahrazovaly energické reakce publika.

Předkapela? Ve chvíli, kdy vzpomínáte na Vladivojnu coby to nejlepší, co kdy před Mansonovým českým koncertem proběhlo (to se psal rok 2007), netřeba ztrácet čas. A ohlasy na devadesátkovou EBM diskotéku Amazonica to jen potvrdily. Návrat se vším všudy – tedy i rozpaky, zda by celý nesporně zábavný tyjátr nechtěl i infuzi čehosi čerstvějšího. A ne, protentokrát nemluvím o drogách.

Info

Marilyn Manson
19. 11. 2017
Praha, Tipsport Arena

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace