Vojta Chmelík | Články / Reporty | 24.06.2013
Sestry Casadyovy jsou v České republice častými hosty. Od jejich poslední návštěvy v Praze v rámci turné s indickým folklorním souborem Rajasthan Roots neuplynul ani rok. A zatímco tehdy se repertoár skládal téměř výhradně ze staršího materiálu v nových aranžmá, letošní vystoupení se neslo ve jménu čerstvé desky Tales of a Grass Widow.
Před CocoRosie se na pódiu objevila s dvacetiminutovým setem Nomi Ruiz, zpěvačka mísící hip hop, R’n’B a disco. Temperamentním projevem, sametovým altem, rapem a svůdným pohybem rozehřála do té doby poměrně chladnou Archu a dala vzpomenout na horké počasí v ulicích Prahy.
Následovala chvíle čekání a vyvolávání hlavních hvězd večera. Z míry mě vyvedl vedle stojící chlápek, který se mocným hlasem dožadoval příchodu Dresden Dolls. Naštěstí se brzy ukázalo, že jsem na správném koncertě a na pódiu se objevila pětice známých tváří, krom Bianky a Sierry multiinstrumentalista Tak, baskytarista Josh Werner a brilantní beatboxer TEZ, věrný souputník sesterského dua. Otvírákem večera se stala poněkud ponurá píseň Child Bride, část jejíhož textu posloužila jako název pro album i celé turné. Navazovaly další písně z nové desky a až ve třetině koncertu byly přerušeny songem Smokey Taboo z předchozí desky. Ze starších alb zazněly jen Werewolf z The Adventures of Ghosthorse and Stillborn a Beautiful Boyz z Noah’s Ark, když part Antony Hegartyho převzala předskokanka Nomi Ruiz.
Atmosféra koncertu byla temnější, než jsme u sestřiček zvyklí, i když hudebníci dávali najevo svou radost z hudby a kontaktu s publikem. Na rozdíl od loňského, spíše akustického představení, které spojovalo hudbu CocoRosie s indickou world music, letošní bylo posunuto směrem k elektronice. Multiinstumentalista Tak obsluhoval klávesové nástroje, elektronické bubeníky, trubku a klavír, u něhož ho občas střídala Sierra, která zas velkou část koncertu strávila u oblíbené harfy. Bianca střídala různé flétny a tentokrát ani jednou do rukou nevzala žádnou ze svých obligátních dětských hraček. Nade vším ale vynikal základní kámen hudby CocoRosie, spojení operně školeného hlasu Sierry s jedinečnou barvou Bianky.
A to je přesně ta věc, která posluchačům dokáže vyvolat řádnou husí kůži a mrazení v zádech, o živých vystoupeních to platí několikanásobně. Silných momentů se za celý koncert odehrála celá řada, například dvojhlas v R.I.P. Burnface, improvizovaná operní předehra k Far Away nebo největší zážitek, píseň Harmless Monster a její nádherné finále.
Až na pár zádrhelů, mezi které patřil i zvuk v Arše (nebyl optimální) nebo „hostování“ maličké zpěvačky ve dvou písních, jehož důvod mi nebyl jasný, zvlášť když její zpěv nebyl vůbec slyšet, jsme zažili dvě hodiny čisté krásy a umění.
CocoRosie (usa)
19. 6. 2013, Divadlo Archa, Praha
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.