Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 21.04.2018
Mnohaletý duchovně-hudební koncept kolem fiktivního kněze Murphyho se uzavírá. Studiově, koncertně, u nás i kdekoli jinde. Father Murphy končí.
Pro poslední české zastavení byla vybrána Praha a prostor bubenečské kavárny Potrvá. Vedle italské dvojice se dostavila zpěvačka Jarboe, ostatně tak je to poslední roky zvykem. Ono „vedle“ může působit trochu nepatřičně – Jarboe je "velká" a všichni máme v paměti staré Swans – samotný koncert však prozradil, že lépe bude bez hierarchií, bez lámání večera do předkapel a hvězd.
Zatěžko mluvit také o dvou striktně oddělených setech. Nejprve Father Murphy sami, poté ve společnosti Jarboe. S pauzou, ale spíše jen provozní, na úpravu rolí a šatstva: italská dvojice vyměnila bílou za upozaďující černou, i po příchodu Jarboe ale byla hlavní zvukovou silou. Freddie Murphy s kytarou, Chiara Lee za elektronickým prostíráním, klávesami, kotlem a činelem. A ve vlnách tři charismatické hlasy.
fotogalerie z koncertu tady
Obě části setu vycházejí z podobných principů. Tmelem skladeb je temná meditativní atmosféra s až sakrálním charakterem, který evokuje varhanní nastavení kláves. Dojem obřadnosti přiživuje i rytmická sekce – nejprve dramatické údery kotle, po příchodu Jarboe doplňovány ještě činel a řehtačka, která se neřehtá. Prezentovaná zvuková mlha nemá parametry pohlcujícího hluku, ten svět je jemný, křehký, s možností nalézt folkové struktury a formát písně. Všem přítomným se zároveň daří nepřejít ke zde nežádané chytlavosti, a to ani prostřednictvím dominujících vokálů. I ony chodí raději oklikou než napřímo.
Father Murphy s Jarboe před desátou končí, Father Murphy za pár týdnů nadobro. Potlesk vlažný, krátký, Potrvá je přeplněná varna. Jestli hledat vážné nedostatky, tak zde, kapacitně i teplotně to bylo za hranou. Pro Father Murphy ale jinak velmi důstojné rekviem, které je od včerejška veřejně k mání též ve formě poslední řadové desky.
Jarboe (us) + Father Murphy (it)
18. 4. 2018 Potrvá, Praha
foto: Anna Baštýřová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.