Daniel Nádler | Články / Reporty | 11.10.2018
Floridský hiphopový underground je na svém vrcholu a tak se není co divit, že pražské kluby přiváží jeho hlavní představitele. Není to tak dávno, co tu byl Ghostemane, Fat Nick či Ramirez, tentokrát se zastavil v Roxy Pouya a jeho parťák Shakewell. Dvě jména, která se zásadně podílí na formování aktuálního zvuku tamní scény. A bylo vyprodáno.
Nejdříve se představil DJ WYBMF. Tomu se sice nedařilo s publikem komunikovat, nebo nechtělo, nicméně tučnost jižanských basů se rovnala jeho váze, takže člověk hned věděl, že je tu správně. Pak naběhl na pódium mohutný Shakewell. Tenhle velký chlapák připomíná spíše věrného fanouška Burger Kingu, ale ve chvíli, kdy se postaví s upletenými copánky a sto dvaceti kilogramy na stage, má to odzbrojující charakter. Vzápětí se objevil hlavní aktér Pouya, ležérně upravený vyhublý běloch, který dovezl nový materiál z desky Five Five. A od prvního tracku se publika zmocnila vášnivá, až zuřivá nálada, takže člověk byl i během klidných tracků jako Void nebo Weighing on Me vtahován do víru polonahých lidí burcujících ostatní k moshpitu. Shakewell byl celou hodinu a půl Pouyovi oporou, byl tím, kdo jistí z druhé řady, ale i tak došlo na jeho autorský tvrdý hit Leglock z posledního mixtapu.
Jeden track za druhým bombardoval diváky. Přirozenost a sehranost dvojice byla tak působivá, že překračovala hranice hudební spolupráce, spíš vypadali jako bratři, malej a velkej. V polovině programu přišla řada na starší hitovky, popřípadě kolaborace. Pouya nezapomněl zabrouzdat do nahrávek s Fat Nickem či $uicideBoy$, posléze si střihli s Shakewellem jejich Scrubs. Všechno vrcholilo vodou stříkající na upocené fanoušky, botami létajícími vzduchem a jedinci prchajícími z objetí ochranky, když jedinou únikovou cestou byl skok zpátky do moshpitu.
Pouya, který ukázal, jak technicky kvalitní rapper dokáže být i naživo, opustil prostor za zvuků hudby svých zesnulých přátel. Na závěr vyčerpávajícího vystoupení totiž vzdala celá Roxy hold nedávno tragicky zesnulému XXXTentacionovi a Lil Peepovi. Z plných plic fanoušci křičeli nejen refrény dnes už ikonických skladeb typu Beamer Boy nebo Moonlight, ale celé sloky. Jedno tělo a jedna duše.
Pouya (us) + Shakewell (us)
7. 10. 2018, Roxy, Praha
foto © Filip Kůstka (Fource.cz)
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.