Frontier Guards: Sny namlácené do not

Zapomnění je iluze, ale všechny věci se zároveň dají napravit. Také o tom vypráví čtvrté album brněnských elektro industriálních experimentátorů Frontier Guards. Album Oblivion vyšlo u maďarského labelu Advoxya Records a těší se slušnému zájmu fanoušků i v zahraničí. O jeho vzniku, zkušenostech se zahraničním labelem, o koncentrácích v nás a třeba taky o šílenství v podobě pořádání koncertů elektronické hudby v Česku jsme si povídali se zakladatelem a skladatelem Frontier Guards Martinem Pavlíkem.

Oblivion vychází opět u zahraničního labelu. Znamená to, že v Česku není zájem vydávat experimentální elektroniku? A přináší vydání alba v zahraničí i větší možnosti, co se týče celosvětové distribuce, nebo je to v globalizovaném světě jedno?

Původně jsme byli domluveni s Monopol Records Michala Lepšíka, ale ten ze dne na den skončil. To byl hlavní důvod, proč jsem oslovil zahraniční vydavatelství. Advoxya má distribuci zajištěnou velmi dobře, funguje reklama/propagace a během jednoho roku vydává více jak desítku titulů. Tím odpovídám i na druhou část otázky: Ne, v dnešním globalizovaném světě stále není jedno, jestli si muziku vydáte na vlastní pěst, nebo u známého labelu. Tvořit a vydávat takovou hudbu u nás je opravdový underground.

Oblivion je třetím albem Frontier Guards, že čtyř celkových, kde na vokálech pracuje Patrik Lev z Depressive Disorder. Jaký je jeho přínos?

S Patrikem jsme Oblivion dělali opravdu dohromady. Podílel se jak na muzice, tak na vokálu a konstruktivním způsobem "kecal" do všeho, co bylo potřeba. Můžu říct, že toto CD jsme udělali napůl a bez Patrika by nebylo.

Když děláš nové tracky, jistě se snažíš o to, aby zněly jinak než ty dosavadní, ale chtě nechtě máš vlastní rukopis. Co je pro zvuk Frontier Guards typické a v čem je naopak Oblivion jiný?

Vycházím z toho, že celé album musí vyprávět příběh a jednotlivé skladby jsou "pouze fragmenty" tohoto příběhu. Skladby mohou stát samostatně, nicméně jejich zasazení do celku jim, jak doufám, přidá hloubku. Rukopis je často "železná košile" a chuť složit novou muziku končí zjištěním, že vykrádám sám sebe. Jenomže pak je tady múza, pro mě blíže nedefinovatelný element, který mi vnukne melodii. Stává se mi, že mě probudí ze sna melodie, rychle zapínám PC a snažím se ji "namlátit do not". Je to sice trochu šílenost, ale stává se to. Oblivion jako album obsahuje naději, jistý druh "pozitivna" – zapomnění je iluze: dobré i špatné věci se zkrátka nedají zapomenout a vždy je možná náprava. S výjimkou smrti, to je ultimativní změna. O tom je naše nová deska.

Elektronika, to je nesmírně široká paleta možností, každý zvuk můžeš donekonečna měnit, ohýbat, kroutit, prohánět efekty. Kde je bod, kdy si řekneš, že daný zvuk či loop už je dokonalý?

Většinou zvuk ohne mě – v pozitivním i negativním slova smyslu. Začnu s nápadem, dostanu jej do fáze, kdy se mi líbí jak melodicky, tak aranží, a od takto rozpracované skladby si dám na chvíli klid. Pak se k ní vrátím, polovinu věcí překopu a s trochou štěstí skladbu uzavřu jako celkem dobrou. Pak přijde naštvanost ve smyslu "stojí to všechno za prd" a v ten moment zjistím, že nemá cenu dál takovou skladbu pitvat – je vhodná k vypuštění. Ostatně po dokončení jakéhokoliv cédéčka nemohu svoji muziku vůbec poslouchat. Ale jsou skladby, které se mi opravdu líbí a k těm se vracím poslechem (např. Hashima na novém albu). Bohužel (bohudík?) vnitřně asi nikdy nebudu mít pocit, že jsem složil dokonalou skladbu, vždy se dá něco vylepšit, jen se člověk nesmí dostat do fáze, kdy pro samé vylepšování nakonec nic nevydá.

O čem jsou texty na Oblivion?

Texty? Naštěstí jsem žádný nedodal, ale to mi nebrání je pěkně okecat. Všech devět jich vymyslel Patrik. Doufám, že názvy skladeb s textem korespondují, a jestli ne, běda nám! Mě se nejvíce dotknul text Auschwitz - není to žádná vzpomínka nebo zapomnění válečných útrap, genocidy, spíše se jedná o aktuální pohled na nás jako jednotlivce, čím jsme svazováni, po čem toužíme, co všechno můžeme ztratit, ať už aktivním přispěním či nečinností – naším rozhodnutím si budujeme vlastní koncentrák, ze kterého nemůžeme ven. Člověk nepotřebuje válku, aby se zničil. Na druhou stranu stačí málo, aby byl šťastný. Někdy může být největším štěstím náprava, a proto by se nemělo zapomínat – pokud to tedy člověk mentálně/morálně i zdravotně dokáže. Jsem si vědom, že termín "zapomnění" je velmi pružný, a proto jsem napsal k Oblivion předmluvu, s jejíž finální podobou mi pomohla Hana Neckář-Vyšovan.

Chystáte k Oblivion koncerty?

Koncerty jsou fajn, nebudeme se bránit téměř ničemu, příští rok chceme zkusit i větší zahraniční akce a máme nachystanou i koncertní projekci, na které spolupracujeme s výborným fotografem a kamarádem Michalem Králem.

Jak moc je dnes náročné jet s elektronickou kapelou po českých klubech?

Zvukařů a klubů s dobrým vybavením je tady relativně dost. Problém je spíš návštěvnost takových akcí, kdy samotní pořadatelé je dělají proto, že jsou velkými fanoušky elektronické hudby. Pořádat v našich poměrech takový koncert s vidinou zisku je bohužel spíš na diagnózu.

Sleduješ tvorbu hudebních kolegů?

Za projekt Frontier Guards jsem před měsícem dodělal remix pro jednoho našeho nejmenovaného talentovaného kolegu z Brna, který sám brzy vydá desku, nesmím o tom ale zatím mluvit, je to tajný. Ze zahraničí KIFOTH, The Opposer Divine anebo Garyho Numana, všechno výborná práce!