Pippo Pollina Trio, 28. 5. 2015, Jazztime, Praha

Osmdesátá léta, pražská ulice a osamělý muž s kytarou hraje italské songy. Kolemjdoucí se zastavují a přemítají, o čem asi zpívá. Střih. Rok 2015, v klubu Jazztime kousek od Václaváku několik německy mluvících návštěvníků tleská do rytmu, když se dlouhovlasý muž s kytarou vyzpívává ze svých pocitů. Hraje i na klávesy, na tamburínu. Doprovází ho mladý švýcarský kytarista v čepici a italský klarinetista, saxofonista a klávesista. Bez čepice. Každý z těch tři zpívá, stejně jako publikum. Na jednu skladbu se přidá i virtuální orchestr, nechybí italská "vodrhovačka" Bella Ciao. Publikum si žádá další přídavek, muzikanti sestupují z pódia a čistě akusticky ještě jednu přidávají. Možná Pippo Pollina v hudbě hledá svojí identitu, je však jasné, že svou fanouškovskou základnu už našel.