Gravelroad: Capitol Hill Country Blues

Recenzent Patrick Wells o seattleských Gravelroad prohlásil, že znějí, jako by John Lee Hooker hrál s Black Sabbath. V té době ještě netušil, že deska, která bude jeho bonmotu sedět jako ulitá, teprve přijde. Nese název Capitol Hill Country Blues a Gravelroad na ní cizelují specifické psychedelic-hard-blues, přičemž oba hlavní žánry se v jejich hudbě propojují s nebývalou lehkostí. Čtveřice sklízí plody předchozích nahrávek, přibrušuje a prohlubuje dříve načaté koncepty a přichází s vysoce originálním zvukem.

Ten je patřičně temný, ve své repetitivnosti téměř hypnotický (v doombluesové Song to Darkness dostává pověstné mississippské bahno adekvátní hudební vyjádření), rovným dílem sahající k oběma výše zmíněným interpretům, kteří se naprosto přirozeně snoubí v jediném výrazu. Ten je navíc – tu více, tu méně – prodchnut příjemným psychedelickým odérem, který unáší posluchače na dlouhé výlety prostorem (osmiminutová instrumentálka Green Lungs).

Klíčová je dvojice proplétajících se kytar, které se tu podporují v harmonii, onde zápasí v kontrapunktu. Kytarové figury jsou navíc velice uměřené, pevně postavené na základech dřevního blues, aniž by na desce zazněla jediná klasická dvanáctka. To Gravelroad nemají zapotřebí. Svorník obou kytar tvoří rytmika – basa a tvrdé bicí.

Z nové desky Gravelroad čiší poctivost a oddanost blues. To však nepojímají zkostnatěle, ale berou ho jen jako základ, jako ponornou a spíše jen tušenou řeku, která o sobě dává místy vědět. Capitol Hill Country Blues je bluesovým albem pro nové tisíciletí – moderním, zvukově zajímavým, zábavným. Deska roku? Těžko, ta přijde od slavnějších jmen. Za mě ale klidně.