Hang drum je zpátky: Portico Quartet

Se členy Portico Quartet jsme se v Praze mohli naposledy setkat v roce 2015, kdy tři ze čtyř původních členů vydali pod názvem Portico album Living Fields (Ninja Tune). Místo typického nujazzového zvuku s charakteristickými hang drumy šlo o temný a silně elektronický pop, v rámci žánru však spíše průměrný a podobné ohlasy provázely i tehdejší vystoupení. S letošní deskou Art in the Age of Automation se do názvu opět vrátilo slovo Quartet a jde také o první nahrávku s novým perkusistou Kierem Vinem. Návrat je to i žánrový, opět následujeme směr nastolený debutem Isla a opět jde o velice povedenou záležitost.

Asi kvůli složitému rozmístění nástrojů a jejich nazvučení se koncert obešel bez supportu, navíc Portico Quartet nastoupili s hodinovým zpožděním. Skladba Endless funguje stejně dobře jako otvírák alba i koncertu a takřka plnou Akropoli okamžitě proměnila v jeden hluboce zasněný, zlehka se pohupující celek. Kromě dalších písní z aktuální desky zaznělo i mnoho starších kousků, třeba i Line (Isla) nebo Ruins (eponymní Portico Quartet). Přestože Kier Vine u jejich zrodu nestál, nebylo na něm během hraní na klávesy a hang drumy znát jakékoliv zaváhání, totéž platilo i pro zbytek kapely. Skvělou práci odváděl zvukař.

fotogalerie z koncertu tady

Stejně jako hudba bylo minimalistické i nasvětlení, které skladbám dodávalo další rozměr. I díky němu se podařilo publikum rozhýbat, což s ohledem na charakter hudby není samozřejmost. Oproti třeba ne nepodobným Hidden Orchestra není živé vystoupení Portico Quartet doplněno žádnými vizuály, nedá se ale říct, že by to bylo potřeba, pozorovat čtveřici při práci je dostatečně potěšující. Někoho mohlo překvapit, že se v popředí nachází bubeník Duncan Bellamy. Ten byl jediný, kdo k publiku občas promluvil, i v tomto ohledu se držel minimalistického pojetí. Dobrý dojem z prostoru i publika byl ale na čtveřici znát, bouřlivý potlesk odměnila tučným přídavkem o čtyřech skladbách, končilo se s desátou policejní.

Portico Quartet nepřinesli ani s novou deskou, ani v rámci doprovodné tour nic revolučního. Pokud pomineme odbočku jménem Living Fields, drží se stále svého a jsou v tom stále skvělí. Ale faktem je, že tento přístup představuje riziko vyčerpání potenciálu.