Nikola Piálková | Články / Recenze | 24.10.2016
Zpátky domů. Tímto heslem se řídí nové album Priessnitz, o kterém tvůrci hovoří jako o svém posledním. V průběhu kariéry prošla kapela hned několika proměnami; v počátcích jí byly inspirací hlavně punkové kapely, další alba částečně opustila tajuplná témata mytizovaných hor a obrátila svou pozornost k realitě městského stereotypu. Nástup klidnějšího tempa a pozitivnějších melodií připravil Priessnitz o postpunkovou tvář a označil jej indierockovou nálepkou. Indie rocku zůstala kapela věrná dodnes, jen texty nesou jiné poselství. Čiší z nich smíření. Žádné vize do budoucna, naopak velké množství retrospektivy. Co ale jde z nové desky Beztíže cítit nejvíc, je silná vůle k návratu ke kořenům. Priessnitz skrze slova prchají z měst a svůj pohled upírají k horám plným vzpomínek (Na kraji města).
Celým albem prochází dvě základní linie, věnující se minulému nebo současnému dění. Nostalgickou část tvoří pomalejší (Beztíže) i svižnější písně (Žena), které jsou protkané vzpomínkami na dětské lásky či málem zapomenutá zákoutí jesenické přírody. Druhá polovina skladeb odráží současný postoj k životu ve městě. „Slepé baráky/ tam nic nehledej/ raděj domů pospíchej/ a utíkej,“ tak zní refrén písně Na kraji města, kde je jasně reflektována potřeba uniknout špinavým předměstím, přehnanému chvatu městského života, ale především kvantům lidí, jejichž přítomnost ruší ideu vytouženého klidu a života bez tíže.
Nedá se však říci, že by Priessnitz uhýbali stereotypu. Naopak. Ve spojení s milovaným životem v horách je explicitně vyjádřen obdiv ke klidně plynoucímu toku stále se opakujících, zdánlivě bezvýznamných činností, které ve skutečnosti plní jednu důležitou funkci – dělají člověka šťastným. Skrze skladbu Ponedělí nebo Beztíže se procházíme zapadlými horskými osadami, sledujeme havrany, ležíme v peřinách nebo pijeme ranní kávu. Netřeba ambic, netřeba zbytečné problémy. Proč něco měnit? Proč neustále vymýšlet všelijaké inovace? Priessnitz svou pravou tvář už našli a smířili se s ní. „Je to pořád stejný/ stejný příběh/ stejný pán/ jen pokaždé/ má jinou tvář.“
Příběh domu v závěrečné skladbě Blikající dům jako by metaforicky vyprávěl příběh kariéry Priessnitz. Text funguje s Kružíkovou hudbou v dokonalé souhře jako vždy, ne nadarmo je Švejdík vzorem spoustě českých textařů, kteří píší v rodném jazyce. Postupné střídání pokojných a agresivních melodií v kombinaci s dramatickým přednesem o zhasínání a rozsvěcování světel od sklepa po půdu připomíná vrcholy a útlumy, které prožila samotná kapela, přičemž se člověk jen těžko brání pocitu, že poselstvím posledních veršů je loučení.
Priessnitz - Beztíže (Supraphon, 2016)
www.priessnitz.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.