Martin Šinkovský | Články / Recenze | 02.02.2019
Britský komiksový autor Luke Pearson představil světu v roce 2010 modrovlasou dívku Hildu, která žije se svou mámou v domě, jehož okolí je naplněné různými prapodivnými bytostmi ze severské mytologie. Kritické ohlasy se shodovaly v nadšeném přijetí a Pearsonova poetika byla srovnávána například s japonskou legendou animovaného filmu Hajaoem Mijazakim (Můj soused Totoro, Princezna Mononoke, Cesta do fantazie).
Není proto divu, že původně komiksová Hilda nahlédla i do jiných médií. Netflix v loňském roce představil první řadu stejnojmenného seriálu a ve stejném roce si na své přišli i fanoušci „klasické“ literatury. Adaptování se chopil britský spisovatel dětské literatury Stephen Davies a jeho knihu Hilda a pidilidi ilustrovala Seaerra Millerová, jejíž styl zákonitě vycházel z výtvarné podoby původní Pearsonovy Hildy.
Hilda a pidilidi je příjemně malá knížka, která je už svou typografií určena nejmenším čtenářům. Také styl krátkých vět a kapitol odpovídá nejmladší cílové skupině. Obsahově však kniha poněkud zklamává očekávání (přiznám se, že byla veliká). Nejde totiž o nové a originální příběhy z Hildina světa, ale v podstatě o přepsané příhody, které známe z komiksu. Samozřejmě že ne doslova, některé rozdíly tu jsou, ale i tak jde o příběhy s minimem nové autorské invence.
Davies navíc velmi otrocky popisuje jednotlivosti, které známe z komiksu elegantně nakreslené. Nevědomky tak ukazuje hlavní sílu Hildy, spočívající ve spojení silného příběhu a poutavé vizualizace jejího světa. Některé kouzelné momenty z komiksové Hildy trpí pod přílišným nánosem popisnosti a doslovnosti, vezměme kupříkladu postavu Poleňáka a dění kolem něj – v komiksu působil nenápadně a vedl vedlejší groteskní linku, v knize toto vůbec nefunguje.
Pokud však odhlédneme od komiksu, může být tato kniha dobrým startem pro děti, které ještě neumí číst. Rodičům se přeci jen lépe dětem čte, než ukazuje a vysvětluje komiks. V tomto směru a případně jako lákadlo čtenářů ke komiksům může tato kniha posloužit zdárně. Ovšem rozšíření příběhů z Hildina světa se nekoná. Na to si musíme počkat do dalšího komiksu.
Stephen Davies, Seaerra Millerová - Hilda a pidilidi (Paseka, 2018)
web nakladatelství
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.