Veronika Miksová | Články / Reporty | 01.10.2014
Bylo to skoro jako na Queen bez Freddie Mercuryho. Původní a jak jsem zjistila v průběhu koncertu nenahraditelná zpěvačka Geike Arnaert sice ještě neskonala, ale Hooverphonic mají bez ní na kahánku. Vlastně to bylo horší než na Queen, protože ti jsou stylově konzistentní. A to na nich milujeme. Nebudu se vám omlouvat za negativní začátek a pojďme dále.
Neútulná Lucerna s bouchači u vstupu nás vcucne po půl deváté. Nesnesitelně hlasitý elevator DJ - a až do začátku sedíme venku v pasáži na schodech jako Sagi za starých časů. V těch dnešních, kdy se Bio a Dítě budou brzy psát s velkým písmenem (dík D.), chodí na Hooverphonic podivuhodná sorta lidí. Původní, prozřelí fanoušci si za sedm set raději koupí kompletní diskografii, sedí doma a nekazí si vkus ubohou popovou coververzí sebe sama, kterou se belgičtí Hooverphonic stali. Noví fanoušci - korporátní zaměstnanci a slečny, které se chtějí stát novou Lanou del Rey nebo aspoň Lenny. A pak jsme tu MY. My, kteří jsme se museli zklamat na vlastní uši. Zdržujeme se u baru, je nás pár a imaginárně se poplácáváme po skleslých ramenou.
Trpně snášíme nové věci z posledního alba Reflection, a přitom nám mělo být jasné, že se děje něco nekalého už z konkurzního klipu Night Before. Křehkost, plnost, zádumčivost a přesně dávkované frázování Geikina hlasu dokázaly v mém těle vyvolat vlny slastného i bolestného mravenčení. Noémi Wolfs, která s Hooverphonic zpívá od roku 2010, snad ani nemá špatný hlas, jen jiný, málo naléhavý, slabší a necharismatický. Ze splývajících nových songů trčí dokonalé hity minulosti jako Eden, 2Wicky, Mad About You či Vinegar & Salt v novém pouťovém aranžmá. Je to smutný poslech. Jako by si Callier a Geerts chtěli vydělat na nové auto. Pauzy zbytečně prokládají vycpávkovými proslovy a Noémi mlčí jako zařezaná. Srdce zůstalo někde daleko, v pozadí, zmodralo a ochladlo. Nezachrání to ani bondovka Anger Never Dies, která se snad jako jediná přibližuje starým dobrým časům. Mix starých a nových věcí, neuspořádaný, jako duše rozvedeného pětačtyřicátníka bezcílně lovícího mladé nanynky.
Koncert jen stvrdil definitivní posun Hooverphonic od trip-hopu, elektroniky a psychedelie k popovým popěvkům, které završují klišovitě opulentní videoklipy. Jako jeden z důvodů odchodu uvedla Geike neochotu mužské části kapely dát prostor jejím nápadům. Teď by se vám chlapci nějaký hodil. Kam odešla má milá Jackie Cane?
Hooverphonic (be)
29. 9. 2014, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Kateřina Motýlová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.