Články / Recenze

Hořkosladká pýcha Kingdom Come: Deliverance

Hořkosladká pýcha Kingdom Come: Deliverance

redakce | Články / Recenze | 27.02.2018

Elder Scrolls bez draků. Na tenhle nápad se vybralo přes milion liber, a byť částka rozhodně nepokryje vývoj AAA hry, šlo o jasnou demonstraci, že o takový titul je zájem. O čtyři dlouhé roky později konečně vychází Kingdom Come: Deliverance, historické RPG zasazené do české kotliny na začátku patnáctého století.

Děj ani nemůže být větší klišé: kovářskému synkovi před očima zavraždí rodiče, vypálí rodnou vesnici a on jen tak tak uprchne. Službou panstvu získá zkušenosti a vybavení pro uskutečnění sladké pomsty. Jednoduchý příběh v propracovaném světě překvapivě dobře funguje, hlavní i vedlejší postavy jsou uvěřitelné a věnovat jim čas je radost. Vtahující prostředí je ostatně hlavní předností hry: šestnáct čtverečních kilometrů malebného okolí Sázavy odpovídá historické realitě, hrady i kostely stojí tam co dnes. Postavy si žijí své denní životy – mlynář nosí mouku, k obědu si vezme z domu misku a jde se posadit k řece, vesničané se vybavují, kde dobře prodat, a hráče si téměř nevšimnou. Jakmile ale navléknete barevné nohavice a zářící zbroj, uslyšíte: „Dobře, že ses zastavil, Jindro!“

Od hlavní dějové linky dají odpočinout vedlejší questy. Nezahltí vás a neopakují se – tedy krom aktivit jako pytlačení, zvěřina z panského chutná vždycky. Hra obsahuje i několik miniher jako kostky, broušení meče či nezvykle propacovanou přípravu lektvarů. Sběr bylin má tu výhodu, že s plnými kapsami krásně voníte, což ve městě ocení. Krást a vraždit mi přišlo (většinou) neetické, to radši věnuji čas lovu lapků nebo hledání pokladů.

Současný trend vodí hráče za ručičku a i k triviálním úlohám pořád ukazuje šipka. Až mi je z toho občas stydno, ne však u Kingdom Come: Deliverance. Kdo chce, může se většinou questů prosekat mečem, zajímavější je promluvit si s postavami a podle jejich rad na to jít od lesa. Vzhledem k povaze společnosti se ale sáhnutí po zbrani občas nevyhnete.

Soubojový systém měl být pýchou celé hry. Jak zůstat věren historii a zároveň nabídnout použitelné ovládání na PC i konzolích? Hra rozlišuje mezi bodnutím a pěti směry seku, nabízí tři různé typy poškození, různé finty a každý pohyb trochu unavuje. Výsledek je bohužel překombinovaný, ovládání těžkopádné a fintu jsem během celé hry nezvládl ani jedinou. Nakonec jsem nepřátele jen píchal mečem do břicha a utekl, když jich bylo moc.

Přes všechnu chválu má Kingdom Come: Deliverance i své chyby a není jich málo. Bojové animace nahráli profesionální šermíři, nicméně při otvírání dveří prsty ani nesevřete kliku. Postavy se chovají nepředvídatelně: se strážným jdete hledat bandity, jakmile ale vstoupíte do lesa, napadne vás, protože jste nezaplatili pokutu. To by šlo odpustit, ne však bugy blokující postup ve hře. Slíbená brána se neotevře a brání cestu do hradu, konverzace se zacyklí a nelze ji ukončit, postava nečekaně vyletí tak vysoko, že se při pádu zabije... KCD si zakládá na uvěřitelnosti a zásadně omezuje možnosti ukládání, každý takový zásek tedy představuje ztracené hodiny hraní. Takhle zabugované hře nesmí chybět tlačítko pro rychlé uložení.

Hra už během vývoje opakovaně sklidila kritiku kvůli údajnému rasismu. Neumožňuje upravit podobu hlavní postavy (bílý hetero muž!) a v celém středověkém Posázaví nenajdete jediného černocha. Daniel Vávra, jeden ze zakladatelů Warhorse Studios, je navíc dost prostořeký a rád se na internetech rozpovídá. Zaujal pevný postoj v kauze Gamergate (zamotaný konflikt zahrnující sexismus ve hrách, novinářskou etiku a online šikanu) a upřednostňuje svobodu vyjádření jednotlivých kultur místo multikulti eintopfu. Není divu, že co snese cynický český rybník, do běla rozlítí internetovou morální policii a kritika bohužel místo konstruktivních podnětů přinesla jen zlou krev. Jediným projevem xenofobie ve hře ale zůstává možnost pohnojení nově nabílené chalupy místního Němce.

Kingdom Come: Deliverance je problematický titul s osobitým kouzlem. Nabízí zábavný vhled do historie obzvlášť blízké českému hráči, ostatním alespoň ukáže čas a místo, o kterém nikdy neslyšeli. Hra jde ale často sama proti sobě, a kdybych se tolik netěšil, brzy ji odložím. Skvělá, ale téměř nehratelná hra.

Info

Kingdom Come: Deliverance (Warhorse Studios, 2018)
web hry

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace