Ikona smutného chlapce (Yung Lean)

Odvěký pesimista Yung Lean po roce v Praze. Zpocené Roxy ovládl naposledy zásadním albem Warlord, tentokrát přijel uvést poněkud sedativnější, zpěvnější, ale neméně chytlavou desku Stranger. Ta vyšla nedávno a opět přináší těžko napodobitelný zvuk a atmosféru, koketujíc přitom s outsiderským popem i žánrovými experimenty. Na tour smutného mladíka doprovází elektronický hudebník Woesum, který jinak zůstává ve stínu dvorního producenta Sadboys gangu Whitearmora. Noblesní prostor lodi Lucerny přinesl velké plus díky své kapacitě a balkonům, ale Woesumův úvod působil vyprázdněně nejen hudebně, ale i návštěvností. Beaty a světla evokovaly věčné diskotéky Jirky Neumanna, které už léta hostí sousední Lucerna Music Bar, nebo i zasazení Leanova klipu Henessey & Sailor Moon.

Pak secesní Lucernu zaplavila rudá zář. Taky hloučky omladiny, která za pár let přijde na maturitní ples na totéž místo. Co scházelo na věku, nescházelo na nadšení, švédského rappera přivítal masivní les rukou. Otrhané džíny, mladý, a přece strhaný výraz, to bylo vše, co bylo možné za pár okamžiků spatřit. Potom už se Yung Lean zahalil do krvavé mlhy, z níž vystupovala jen jeho silueta. Red Bottom Sky. Rozpory na každém kroku, v každém gestu, písni. Úmysl? Přednost nedostávaly tracky ze stávajícího Stranger, spíše naopak, osvědčené hity padnou na úrodnou půdu vždy a jejich klubový potenciál je nepopiratelný. Očekávání viselo nad novými písněmi, jejichž minimalistická produkce a odevzdaná uhlazenost slibovaly v klubových podmínkách zážitek, tedy s dobrým zvukem a řádně nahlas. Dostalo se i na to. Čistý zvuk jak víno, temnota na dosah.

fotogalerie z koncertu tady

Vedle klasik jako Ginseng Trip 2002, Afghanistan, Highway Patrol, Diamonds se objevily třeba Yellowman, Metallic Intuition či Agony a Lean dokázal, že jeho sólové, pěvecké emo pokusy dokážou strhnout i večírkuchtivé jedince. Kmitání mezi pláčem a fascinací rapovým pozlátkem, několik úskoků stranou hip hopu, pryč do rozmazaných krajin plných smrtících propastí. Klid, gradace, bouře, zpět k bezvětří. Při Leanově plodné tvorbě a návykovosti tracků se leckdo neubránil zklamání, že se nedostalo právě na jeho srdeční skladbu.

Zasmušilý mladý muž zůstával zahalen v kouři, publikum nepřetržitě a fetišisticky svítilo lesem smartphonů. Yung Lean neztrácel čas zbytečnými slovy, ledově sypal jeden track za druhým, koncert skončil rezolutně a svižně, stejně jako začal. Navazování přátelských pout s publikem se nekonalo.