Jakub Béreš | Články / Reporty | 12.11.2016
Trvalo to dlouhých deset let, než se Jamie T konečně objevil v Praze. Stalo se tak v rámci tour k jeho čtvrté desce Trick, a to na jeho poměry v komorním stylu v klubu Futurum. V den, kdy všechny ostatní prostory byly už obsazené, ani nebyla jiná možnost. Ve výsledku vznikla přátelská atmosféra plná oddaných fanoušků, kteří s Jamiem T odzpívali každou píseň. „Slyšel jsem, že dneska jsou ve městě Placebo… Vážím si toho, že jste nešli na jejich show, ale sem, proto zahraju jejich cover.“ Po chvilce napětí ale přišel další autorský singl, na který publikum reagovalo bouřlivým jásotem.
Večer otevírala britská kapela Inheaven, jejichž rockový zápal byl tím jediným, čeho se nám od nich dostalo. Hudebně se pohybovali mezi teenage a indie rockem, bohužel bez jakýkoliv inovací nebo nadhledu. Navíc ve chvíli, kdy jste zavřeli oči, abyste neviděli hudebníky ve vintage oblečení ze sekáče, se atmosféra rozpadla úplně a zbylo jen průměrné indie. Situaci mírně zachraňovala baskytaristka, které svým hlasem rozbíjela monotónnost většiny materiálu.
Zato kdybyste zavřeli oči během vystoupení Jamieho T, ošidili byste se o důležitou část koncertu. Hudebník se zpoza černé kšiltovky neustále vtipně šklebil a házel grimasy, s publikem vůbec skvěle komunikoval a hecoval ho snad úplně každým kouskem těla. Set odpálil aktuální sadou singlů z nové nahrávky, a to Power Over Men a nejdůvtipnější skladbou Tesco Land. Objevily se první náznaky moshpitu, které se zvrhly v nakopávající skladbě Dragon Bones. Mezi nové songy se vešly i ty starší, a to hned v první části koncertu. Jak už to tak většinou bývá, právě na ně publikum reagovalo nejpřívětivěji. Po Salvador měla v setlisu místo i British Intelligence, ve kterých došlo na rap. Celá show byla nesmírně energická, když se bohužel nedostalo na staré romantické písně jako Emily‘s Heart. Náhradou za ni byla novější The Prophet nebo aktuálnější Sign of the Times, v nichž se zpěvák předvedl v natolik přesvědčivé něžné podobě, že okamžitě dokázal uklidnit rozdováděný sál.
Na absenci největších hitů si ale nikdo stěžovat nemohl. Jeden z vrcholů přišel s písní Sheila, kde se zase perfektně skloubil narativní zpěv s osobitým rapem ve středním tempu. O chvíli později už létala těla fanoušků z jedné strany sálu na druhou, to se totiž rozezněla hymna všech spratků a óda na přátelství Stick ’n‘ Stones. O tom, že je Jamie T zase zpátky ve hře, nemusel nikoho dlouze přesvědčovat. Jeden z nejvýraznějších písničkářských hlasů nového století přežil svůj nejistý návrat a přerod ze sebedestruktivního mladíka na umělce, který přesně ví, co chce sdělit. Sebejistý přídavek odstartovaný skladbou Back in the Game a zakončený singlem Zombie, který pojednává o jeho proměně, pak vydařený comeback tučně podtrhl.
Jamie T (uk) + Inheaven (uk)
8. 11. 2016 Futurum Music Bar, Praha
foto © Tereza Kunderová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.