Anna Mašátová | Články / Reporty | 29.04.2013
Těžko zařaditelné trio Plaistow vzniklo před šesti lety v Ženevě. Pianistu Johanna Bourqueneze, kontrabasistu Vincenta Ruize a bubeníka Cyrila Bondiho spojuje nekonvenční přístup k hudbě, což dokazují svými nadžánrovými kompozicemi. Od počátku se snaží svou tvorbu co nejjednodušeji nabídnout posluchačům, valnou část repertoáru si tak můžete zdarma stáhnout z jejich webu. Nejnovějším přírůstkem je letos vydaná pátá řadová deska Citadelle. Kdoví, zda se pražské publikum zaleklo pozdní hodiny začátku koncertu nebo stylové charakteristiky „mix post-jazzu a minimalismu“, Jazz Dock byl zaplněn jen z poloviny.
Koncert zahájil dlouhý hypnotizující klavírní úvod s hojným užitím pedálu, monotónní opakování několika not evokovalo opusy Phila Glasse. Pozvolna se přidal i Ruiz s Bondim, tok hudby nabral na síle a vytryskl v energickou dubovou smršť. Trojice snad ani nevnímala okolní svět, pouze se plně koncentrovala na své nástroje. Mnohdy nestačily ani ty, značně neobvykle se hrálo smyčcem na činely nebo se využily struny vnitřní mechaniky bělostného křídla. Výsledkem byly znepokojivé zvuky střídající se s propracovanými melodickými plochami. Nejvíce pohledů bezpochyby přitahoval rastaman za bicími. Samým soustředěním vyplazoval co chvíli jazyk, dredaté klubko na hlavě se postupně rozplétalo, až připomínal bájnou medúzu.
Švýcaři si hrají s extrémy – rázné energické plochy střídaly tak tiché sekvence, že bychom slyšeli špendlík upadnout na zem. K přídavku se nechávali chvíli přemlouvat, jako kdyby si potlesk ani nezasloužili. Škatulkám se sice vyhýbají, ovšem díky svému zvukovému liberalismu jsou Plaistow lahůdkou nejen pro náročnější publikum.
Plaistow (ch)
24. 4. 2013, Jazz Dock, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.