Lucie Tlustošová | Články / Sloupky/Blogy | 10.12.2018
Programy finišují. V antikvariátu se odehrává poslední Anipromítačka, blok krátkých animovaných filmů. Nancy Kangas představuje projekt Preschool Poets – malé děti napsaly básničky, aby je pak animátoři přenesli do vizuální podoby. Osm filmů zobrazuje rozpor mezi nevinným dětským světem a tím dospělým, naplněným starostmi. Poslední den patří i přednáškám. Kritička a kurátorka Eugenie Brinkema aplikuje koncept kolektivního nevědomí Carla Gustava Junga na 21. století a tvrdí, že kolektivním nevědomím se stal internet. Zní to logicky i zlověstně, když si uvědomíme, že na rozdíl od Jungova nevědomí můžeme internet prozkoumávat celé hodiny. Jako kdyby nám někdo nabídl videorekordér na sny.
Probíhá i vyhlášení Jiných vizí, soutěže deseti videí, z nichž čtyřčlenná odborná porota vybírá to nejlepší. Hlavní cenu si odnáší Valentýna Janů a Kryštof Hlůže se svým Is Your Blue the Same As Mine?. Film v mnohém připomíná knihu Lapači prachu od Lucie Faulerové – žena ironicky a s chladným odstupem komentuje lásku a vztahy, přičemž její cynismus je jen obranným mechanismem před vlastní samotou. Zatímco postava Faulerové je člověk zápasící s psychickou poruchou, hrdinka filmu je dost možná androidem potýkajícím se s chybou operačního systému.
Jesse Kanda. Vizuální umělec a hudebník v sobotu představil nový film Father and Son, v neděli pak zahrál. V Kapli Božího Těla visí Kandovy vizuály, znetvořená a roztékající se těla. Stolek, za nímž stojí Kanda, je obklopen květinami. Výzdoba kontrastní jako sama hudba. Kanda ve smyčkách buduje jednotlivé skladby i atmosféru v kapli, melancholické plochy navozují až meditativní stav, ten pak rozbíjejí kakofonické zvuky. Ambientní melodie střídají taneční rytmy. Jesse Kanda si s námi hraje.
Sedmnáctý ročník Přehlídky animovaného filmu s tématem lapsus ve svých rozmanitých podobách a konstelacích končí. Filmy, koncerty, performance a přednášky ukazovaly, že chyba nemusí být nutně nežádoucí a že může být strůjkyní krásna. Dramaturgům se opět povedlo přitáhnout zkušené teoretiky umění, zvučná jména světové animace, ale i prozkoumat bizarní audiovizuální zákoutí. PAF se řadí k tomu nejlepšímu, co se (nejen) v Olomouci děje, a i když mu sluší punc domácího festivalu s přiměřenou návštěvností, zasloužil by si větší pozornost.
Co bylo nejvíc? Jesse Kanda, studenti Veni Academy s kontroverzními partiturami, eko-sociálně apelující performance Hydrangea II, filmový snář Dream Journal Jona Rafmana a afroamerický aktivismus zapuštěný v těkavých i důrazných beatech 700 Bliss. Zklamání? Žádné.
PAF 2018
9. 12. 2018 Olomouc
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.