Články / Reporty

Jesus and Mary Chain v jeskyni, i v sauně

Jesus and Mary Chain v jeskyni, i v sauně

Petr Janiš | Články / Reporty | 29.12.2014

V roce 14 třetího tisíciletí se naskýtá možnost vrátit se do dob, kdy jsem v ústech vyměnil cucající palec u nohy za ten na ruce a kdy o sobě dala vědět kapela, která se snoubením libých melodií a hluku (i když - nedělali za oceánem Hüsker Dü něco podobného?) stala vzorem pro bandy počínaje Pixies neboMy Bloody Valentine a konče Nirvanou. Psychocandy, první album skotských Jesus and Mary Chain, bude příští rok slavit tři kříže a bratři Reidové ho oprašují na Psychocandy Tour.

Po vstupu do manchesterské Academy překvapují prostor (spíš než klub to vypadá jako tělocvična) a kosa (má barmanům usnadnit skladování tekutin?). Nastupuje glasgowská předkapela The Amazing Snakeheads, která se pokouší křížit hlukové blues (podobně jako osmdesátkové australsko-berlínské kapely) s rámusem po vzoru Swans. Počítám, že jediný, kdo se nemodlil za ukončení žalostného hudebního projevu, byli jen skalní příznivci.

Po desetiminutové zvukovce přichází Jesus and Mary Chain. Mikrofonu se chápe Jim Reid, po jeho levici trápí kytaru bratr William. Jim má výzor finančního poradce, Williamovy vlasy připomínají Tima Burtona. Lze se pak divit, že na druhou kytaru hraje dvojník Jima Jarmusche? Poprvé a naposledy lze slyšet všechno, co lídr kapely apaticky a jako by s nezájmem říká: “Zahrajeme pár písní, dáme krátkou pauzu a koncert ukončíme setem z Psychocandy…” Je to pouze škodolibost manchesterských zvukařů, nebo mezi sourozenci Reidovými stále panuje nevraživost z konce 90. let? William začíná trápit svůj obráběcí nástroj a do nahuštěného prostoru pod pódiem vhání jednu zvukovou tsunami za druhou, zatímco zpěv je pod tonáží kytarových feedbacků utopený.

Otvírají April Skies. Komunikace s publikem žádná, jeden flák střídá druhý. V doznívajících kytarových feedbacích jsou čas od času slyšet slova díků. Obecenstvo bratrům Reidových zobe z ruky. A nejen díky koncertnímu diamantu v podobě Reverence, jehož melodie je zastřena v kytarových vazbách. Před provařenou filmovou Just Like Honey (objevila se v Lost in Translation) se Jesus and Mary Chain pakují do zákulisí. Reinkarnace třiceti minutových vystoupení z počátku kariéry? Po kratičké pauze Reidové přehrávají Psychocandy dle pořadí skladeb na albu, set zahájí Just Like Honey a končí It´s So Hard. Songy jsou doplněny projekcí upomínající na skupinu a jejich rodnou hroudu – obalem desky roku 1985, zběsilou motocyklovou jízdou, fragmenty vytripovaných obrazů i filmovými střípky. Souznění zvuku a obrazu. Moshpit se stává vroucím maelströmem lidských těl, pogujících lidí je více než fotících nebo filmujících. Jako v osmdesátkách.

Hudba dnešních Jesus and Mary Chain zní více než aktuálně a bratři Reidové nemusí nahrávat staronová alba. A že mají dostatek energie, dokazuje i to, že “ledová jeskyně” se během koncertu proměnila na saunu. S křesťanským povzdechnutím “Kam Bůh nemůže, nastrčí Jesus(e) and Mary Chain” se nezbývá než modlit, aby Psychocandy Tour zavítalo i do naší – ateistické – krajiny.

Info

Jesus and Mary Chain (uk)
20. 11. 2014, Academy, Manchester, UK

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace