Články / Reporty

Kapela jako love brand (We Are Scientists)

Kapela jako love brand (We Are Scientists)

Veronika Wohlrabová | Články / Reporty | 01.06.2018

Dělat „jen“ dobrou hudbu nestačí. Nedílnou součástí úspěchu je to, jak se interpret prezentuje, a nemyslím tím ani tak politické názory nebo charitativní práci, ale chování vůči fanouškům. A newyorští indie rockeři We Are Scientists, kteří se v rámci turné k nové desce Megaplex vrátili po dvou letech do Prahy, by v tom mohli být mnohým kapelám inspirací.

Duo oslaví už za rok dvě dekády společného hraní, během nichž vydali sedm alb, což jim nebrání trávit čas před koncertem mezi lidmi. Ve smíchovském Futuru se s kapelou setkávám překvapivě hned u stánku s merchandisem. Za pultem stojí Chris Cain a Keith Murray jakoby nic a zrovna se ochotně ksichtí na selfíčko s fanynkami. Sami obstarávají prodej desek, kazet i triček. Rovnou vám je ochotně podepíší a prohodí nějaký ten vtípek.

Chvilku po desáté se klubem rozezní rozverná rock'n'rollová verze Blue Moon v podání The Marcels. Cain a Murray přitančí na stage a naváží první novinkou Your Light Has Changed z teprve před měsícem vydaného alba. Na rozdíl od předchozích desek, které se navzájem liší jen minimálně a spoléhají na kouzlo jednodušších kytarových riffů a místy až otravně zapamatovatelných refrénů, tu začala kapela více experimentovat a koketovat se syntezátory. Naživo s nimi ale nepracují, takže koncerty jsou mnohem rockovější než do power-popu laděné album Megaplex. Rockovější forma sedí i výraznějšímu z dvojice, Keithu Murraymu, který se vyžívá v řádění a psích kusech s kytarou při každé příležitosti, kdy zrovna nemusí zpívat.

Pestrý setlist doplňuje dvojice v pauzách o více či méně improvizované stand-upové vložky, při kterých si ze sebe navzájem utahují. Ať už je to kvůli účesům nebo Murrayho neskrývané zálibě v holčičích drincích, na kterou si Cain neodpustí upozornit. Jejich humor se odráží i v textech, které obsahují notnou dávku nadsázky. Ať už je to One In One Out („I fall in love at least once every night…“) s chytlavým refrénem nebo závěrečná Nobody Move, Nobody Get Hurt s přehnaně hranou zranitelností mužů vůči zrádným ženským intrikám.

fotogalerie z koncertu zde

Přídavkem jsou ještě tři kousky v nastoleném rychlejším tempu. Poslední Textbook si Murray střihne pod pódiem společně s fanoušky, zatímco Cain se stará o podívanou na stagi s Keithem Carnem za bicími. Lehce nadprůměrné, ale slušné desky vyvažují We Are Scientists rozvernými, perfektně odehranými koncerty. Ale co dělá kapelu výjimečnou, je přístup k fanouškům bez hvězdných manýr. Budete raději vzpomínat na bezchybně odehraný koncert, po kterém kapela okamžitě uteče pod štítem bodyguardů, nebo na ten, kde jste si mohli zazpívat s frontmanem a popovídat si s kapelou u piva?

Info

We Are Scientists (us)
24. 5. 2018 Futurum Music Bar, Praha

foto © Martina Věrčáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace