Jakub Šilhavík | Články / Recenze | 18.11.2016
Když v roce 2013 Houpací koně vydali šestou řadovku Everest, dočkali se po letech dřiny v nahrávacím studiu a vymetání zapomenutých klubů konečně zaslouženého úspěchu. Nebyly to sice beznadějně vyprodané koncerty, jak se v posledních letech daří jesenickým Priessnitz, další tuzemské kapele se svébytnou lokální poetikou, ale o to kultovní ústecké formaci ani nikdy nešlo. Očekávání spojené s novinkou tak bylo logicky vyšší než kdy dřív... Houpací koně neponechali nic náhodě a dlouhé nahrávání v domovském Tajným studiu s nadsázkou přirovnávali ke vzniku klasické desky artrockových dinosaurů Pink Floyd.
Při poslechu se nelze ubránit vzpomínce na zástup rockových hrdinů minulosti, kteří pomalu odcházejí na druhý břeh, ale jejich odkaz nepřestává žít. Celé album otevírá a po dalších čtyřiceti intenzivních minutách opět uzavírá krátký instrumentální motiv, první regulérní skladbu Tesaři protíná sampl strojových úderů řemeslníků, tesklivé sólo na saxofon ve druhém singlu Mapa pro změnu připomene Bowieho působivé loučení se životem na albu Blackstar.
Mohutně vystavěný zvuk skladeb a puntičkářská produkce Honzy Brambůrka neubírají nic na dřívější naléhavosti. Stačí, aby charismatický frontman Jiří Imlauf v písni Kampus pronesl verše "Na ministerstvu pravdy zase lžou/ na ministerstvu lásky, tam se střílí" a barikády se rázem plní zástupy revolucionářů. Rostoucí tenze se za doprovodu piána na krátký okamžik zklidní a následně vše exploduje ve víru zkreslených kytar, ukázkový příklad nestárnoucího kouzla střídání hlasitých a tichých pasáží.
Kde jste mý přátelé dneska v noci? rozhodně není příjemnou deskou pro dlouhé podzimní večery v přítmí krbu, tíživá atmosféra se zarývá pod nehty jako mráz a její bezútěšnost evokuje současnou náladu ve společnosti, kdy většina lidí volí jednoduché řešení složitých problémů. I přes pochmurné vyznění alba a nespočet let odkroucených na hudební scéně působí Houpací koně stále stejně mladistvě a odhodlaně, jako by jejich kariéra teprve začínala a prali se doslova o holou existenci. Pozitivní roli v tom jistě hraje i nedávná změna v sestavě, kdy všestranný multiinstrumentalista Pavel Nepivoda nahradil dlouholetého parťáka Mílu Kolenatého, okamžitě se zapojil do tvůrčího procesu a výrazně se otiskl na klenutém filmovém zvuku písní 90 nebo Nečekat.
Houpací koně po zdolání Everestu nezamířili zpátky do základního tábora, naopak vystoupali do nekonečných výšek někam za horizont, kde vznikla jedna z nejlepších desek letošního roku. Zlatý časy nekončí.
Houpací koně - Kde jste mý přátelé dneska v noci? (Yannick South, 2016)
www.houpacikone.cz
foto © Adamson
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.