Když vám vychrtlý Somálec míří ákáčkem do tváře (Captain Phillips)

A dnes na trochu lehčí notu. Vzpomenete si na nějaký vtip o Somálcích?

- Může být ještě něco hubenějšího, než Somálec?
- Moje měsíční mzda. Ha. Ha. Ha.

Kapitánu Phillipsovi (Tom Hanks) by určitě přišel k duhu. Píše se 8. dubna 2009, k jeho lodi Maersk Alabama se blíží člun po zuby ozbrojených zfetovaných vychrtlíků a na palubě lodi jsou, co se zbraní týče, všehovšudy dvě světlice. Pro natočení příběhu, který je rekonstrukcí skutečných událostí s přesahem do mezinárodních problémů (tentokrát s neinternetovým pirátstvím), prostě neexistuje vhodnější režisér než Paul Greengrass.

S hudebním podkresem pro Kapitána Phillipse byly spjaty velké problémy už od začátku. Původně na něm měl dělat Greengrassův dvorní skladatel John Powell (Bournovo ultimátum, Let číslo 93). Při předchozí spolupráci na snímku Zelená zóna však vypluly na povrch jejich koncepční neshody a výsledek byl několikrát přepracováván. K té samé situaci došlo později i u Kapitána Phillipse, ale ten už komponoval britský skladatel Henry Jackman. V podstatě Powellův kolega (u Remote Control Production), ale v branži stále relativně nováček, který by měl přinést více nových nápadů. Proto je trochu zarážející, že výsledek má hudebně velmi blízko k Powellově Zelené zóně. Celý projekt se stal noční můrou, protože Jackmanův soundtrack k filmu nefungoval podle představ tvůrců a musel ho na poslední chvíli dodělávat Hans Zimmer, který pak s výsledkem nechtěl být nijak spojován.

Hudba je rozdělena do kratších údernějších úseků, které mají okolo dvou minut. Smyčce nejsou využívány tradičně, spíš jde od vybrnkávání až po jakési melodické skřípání, perkuse mají kovový zvuk s africkým nádechem. Rychlejší pasáže střídají tiché napínavější kousky s táhlou violou a drnkáním (Maersk Alabama, This Is Not a Drill), které jak tematicky, tak i aranžmá připomenou dobrodružství Jasona Bourna, Powell je cítit právě v drum&bassově laděných perkusích (Second Attack). Žestě Jackman používá jen zřídka a hlavně při zdůraznění nebezpečí. Pořád má v sobě dostatek originality, energie, žene příběh kupředu, tu a tam zazní elektrická kytara, chytře položené smyčky a syntezátory fungují na výbornou. US NAVY, nejspíš jako jediná, má poměrně originální téma, které mísí kytarové tikání se syntezátory. Právě tohle „téma“ tvoří páteř napínavějších skladeb v druhé polovině (výborná End This Peacefully nebo Seals Inbound. Je to ale právě souznění režie s hudbou, které závěr dokáže prodat, a na plátně se strašlivé čekání mění v napínavou hru (High-Speed Maneuvers), ve které visí život uneseného kapitána na vlásku. Závěrečná Safe Now vedená pianem ostře kontrastuje s nebezpečím a napětím předcházejících minut.

Sečteno a podtrženo, jde o jeden z povedenějších příspěvků do dramatických akčních orchestrálek (nejlepší Henryho Jackmana rozhodně), který posluchače nabije energií. Při poslechu ale vyvstává otázka, jak moc se do skládání hudby angažuje sám režisér, protože všechny filmy pod Greengrassovým vedením mají podobnou strukturu. Jde o energické, rychlé a napínavé kompozice, které jsou tematicky velice strohé.

P. S: Pokud vás zajímají rozdíly mezi realitou a fikcí, vězte, že scénář Billyho Raye z Phillipse udělal sympatičtější a uvědomělejší charakter. Podle výpovědí posádky byl sobecký, arogantní a během útoku pirátů dělal jedno chybné rozhodnutí za druhým. Dokonce prý od společnosti dostal doporučení ke změně kurzu, které ignoroval, což snímek chytře zatajuje.