Martin Řezníček | Články / Reporty | 15.04.2018
Kensington jsou v rodném Nizozemsku zvyklí na trochu větší audience, než jaká byla toho dubnového večera v Roxy, kde protentokrát ani neotevřeli balkóny. Nebylo vyprodáno, na druhou stranu ani poloprázdno. V podstatě optimální stav. Bez otravného postávání ve frontě – a díky přívětivému jarnímu počasí i bez zastávky v šatně rovnou do sálu, kde už začínal předskokan.
The Silver Spoons na pódiu vypadají tak dobře, že by se vyjímali i na zdi pokojíčku puberťačky. Zároveň ve své hudbě míchají vliv zvučných britských jmen jako The Cure, The Kooks či Klaxons, takže i místní borci jimi mohou vzít zavděk a ostatní se jim nevysmějí, když je zařadí mezi poslouchatelný indie rock. Už poslední setkání s kapelou ve Futuru (v roli předskokana Carnival Youth) ukázalo, že mají potenciál, i když tenkrát ještě působili trochu jako „obýváková“ kapela. Uběhl více než rok a kapela vyrostla i zdivočela, což dokazovala zejména v závěru setu, kdy z líbivé podoby nabobtnala do postpunkových rozměrů a frontman se proměnil v Tryskomyš a Harryho Šoumena v jedné osobě.
fotogalerie z koncertu tady
O koncertě Kensington lze rovnou konstatovat, že byl stejný jako před rokem v Lucerna Music Baru. Nenatočili nic nového, nezměnili setlist, prostě jenom pokračují v koncertování. Chtělo by se v tom hledat nějaké negativum, ale žádné jsem nenašel. Když jsem o kapele minulé léto na výlětě v Amsterdamu říkal místní kámošce, odpověděla: „Kensington? Na ty jsem vzala mladšího bráchu. U nás zaplňujou stadiony a chodí na ně i čtyřicátníci.“ Univerzální stadionová kapela, to je přesné. Když i lovesong a balada zní jako hymna a hymny vytváří zvukové masy, které se tlačí dopředu tak nezadržitelně jako Maradona při svém druhém neslavnějším gólu.
To platí i pro texty. Kapela se pořád někam žene, posouvá, jde, jede, hledá směr, cesty a pálí za sebou mosty. Bylo by to na hlubší analýzu, ale nejčastější sloveso bude určitě „go“. Frontman, který jako by se situaci pokoušel zvrátit, v půlce koncertu utišil publikum a sám pouze v doprovodu kytary procítěně rozehrál píseň Storm, což mu ale vydrželo jen dvě sloky. Kapela, gradace... Švec se prostě drží svého kopyta. Následující smršť hitů Riddles, Home Again a Streets potvrdila, že kapela na své show prozatím nemusí měnit ani zbla a klidně se může s Biffy Clyro porvat o diskutabilní titul nejlepší koncertní kapely.
Kensington (nl) + The Silver Spoons
12. 4. 2018, Roxy, Praha
foto © Bára Gadlinová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.