Dominik Polívka | Články / Reporty | 12.04.2018
Smíchov a pondělní večer s kalkulačkou žijící vlastním životem. Klub poražených v punkovém hávu přivítal mathrockové velikány Tera Melos s českým doprovodem Červen a Microvomit. Tato netradiční sestava proměnila podzemní klub ve freejazzové doupě pro ty, kdo radši struny než dechy a hlavně netradičně zapojené krabičky a pedály.
Vše odstartovali Microvomit pod pódiem se svým chmurně laděným setem o jednom singlu a třiceti minutách. Směsice noisových ploch, disonantní drone kytary a šíleného bubnování ve stylu Zacha Hilla příjemně kombinovala experimenty a výrazné přechody. Ve finále spíše improvizace než čísla. S příchodem Června na pódium zazněla už i ta matika. Bicí a kytary rozjasnily sál čistými melodiemi, komplexním tappingem a lichými rytmy. Povědomý zvuk nestrukturovaných stop-start riffů zaplnil celý prostor. Z technického běsnění set několikrát probrala tvrdší kytara, a tak bylo na chvíli možné kývat se do rytmu bez záseků a tak nějak se tvářit, že skladbu znáte. To je v kostce problém celého math/prog žánru. Dá se na něj pařit, jen když víte, co přijde.
fotogalerie z koncertu tady
Na headlinery plný klub. Tera Melos, kapela, která je tahounem a inovátorem celého žánru, předvedla, že i přemrštěná technicistnost prošpikovaná experimenty a improvizací funguje, pokud ji správně poskládáte. Skvěle sehraná trojice představila průřez diskografií doplněný o dva bonusy, což publiku česky sdělil bubeník John Clardy v půlce setu. „One more song“ se nekonal. Nejvýrazněji se zapsal kytarista a zpěvák Nick Reinhart, který svou kytarou a nepřeberným množstvím efektů vytvářel zvuky připomínající destrukci Hvězdy smrti. Kytara přestávala být kytarou a znovu se jí stávala jen tehdy, kdy bylo třeba zběsilou jízdu zkrotit a dát jí jasný směr. Zbytek kapely se staral o bezchybný podklad a držel krok i v momentech, kdy se kytara utrhla ze řetězu.
Kouzlo Tera Melos tkví jednak ve schopnosti prolínat motivy různých žánrů od skate punku přes dream pop až po thrash metal a spojování techniky, improvizace i popových postupů. Namíchaný koktejl pak chutná a baví i neznalého. Příště rozhodně znovu, obzvlášť pokud kapela překoná loňské album Trash Generator. Ano, i matika může být legrace.
Tera Melos (us) + Červen + Microvomit
9. 4. 2018 Underdog’s, Praha-Smíchov
foto © Bára Gadlinová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.